Aegina+Atény: pistácie a antika

Kdy?	28.7.-4.8. 2023
Jak?	mini skupina (6 lidí)
Kurz:	1 EUR - 24,8 CZK

Další výlet, který jsem naplánoval ve stylu poznání/odpočinek. Jako v minulosti Neapol, nebo Albánie. Vždy je lepší začít poznáváním a pak jen odpočívat. Není to, ale možné vzhledem k možným komplikacím při zpáteční cestě na letiště a riziku zmeškání letu. Takže nejdříve válení, pak běhání po památkách. Tentokrát jsem jako odpočinkovou oblast vybral ostrůvek Aegina, který má jen asi 16 km na šířku a je vzdálen cca 19 km od Atén. Aegina leží v Saronském zálivu v Egejském moři. Vzhledem k velké produkci pistácií se mu přezdívá pistáciový ostrov. Pistáciové sady jsou hlavně kolem hlavního města opravdu všude.

Příjezdový den byl velmi náročný a začal tradičně ve vlaku na vídeňské letiště, odkud nás Raynair během dvou hodin přepravil do Atén. Z letiště nás pak čekala hodinová cesta metrem do Pirea a odtud lodí na Aeginu. Protože na ostrově je omezená autobusová přeprava (viz. níže), jsme závěrečnou fázi cesty z přístavu Aegina do apartmánu v oblasti Vagía museli absolvovat taxíkem za 20 EUR.

Jízdní řád autobusů Aegina:

https://www.aeginagreece.com/aegina-island/bus-timetables/

Ostrov Aegina je rozdělen na tři populární části. Na východě se nachází největší a nejrušnější část s hlavním městem Aegina a o kousek dále oblíbená pláž Marathon. Na západě je turisticky neméně frekventované město Aegina - Marina a na severu je městečko Souvala. Náš apartmán se nacházel asi osm kilometrů od Souvaly v turisty zapomenuté části - Vagía. V této oblasti by se počet turistů dal spočítat na prstech ruky, takže klid byl zaručen.

Ubytování:

Ubytování jsem vybral na booking.com jak v Aténách, tak v Aegine. V Aegine se nám podařilo zarezervovat dva apartmány v domě s názvem Beachhouse apartaments. Ležel prakticky na pláži, takže k vodě to bylo jen pár metrů. Samotné apartmány byly plně vybaveny, včetně kuchyně. Byly čisté a často uklízeny. Byly jsme nadmíru spokojeni. V Aténách to byl pro změnu hotel v centru, kde jsme složili hlavu. Jen sto metrů od stanice metra Metaxourigu. Ubytování bylo včetně snídaně a hotel vlastnil střešní terasu s úžasnými výhledy.

výhled z apartmanu na pláž a obráceně

Aegina co vidět?

Jak jsem už popsal výše je Aegina malý ostrov, ale i tak je zde něco málo k vidění. Protože jsme našli útočiště v nejméně turisty osídlené oblasti, Vagía, kde se v okolí pěti kilometrů nacházel jeden hotel, pár apartmánů, tři restaurace a jen jeden obchod, za památkami bylo nutné se přesouvat. Pro klidnou dovolenou jsme si nemohli přát více. Turistů z jiných zemí se zde nacházela jen hrstka. Spíše jen Ateňané, kteří většinou přijížděli na víkend. Proto bylo běžné, že ve všední dny z oněch třech restaurací fungovala jen jedna. Pokud by někomu přece jen chyběl ruch letoviska, přibližně pět kilometrů z Vagíe leží Aegina Marina. Výlet do kopců, který jsem původně zamýšlel, nevyšel. Vzhledem ke zvýšenému riziku požáru, hasiči vstupy do hor uzavřeli a dokonce i hlídali.

Chrám Aphia:

výlet, na který jsem vyrazil sám vzhledem k vysokým teplotám a neochotě zbytku skupinky. Spojil jsem návštěvu chrámu, ležícímu na 160 m vysokém pohorku s návštěvou výše zmíněného letoviska Aegina Marina. Vycházka asi 6km jedním směrem. Z Vagíe polovina trasy vede přes piniový háj a přestože stále míří vzhůru, jde se vcelku dobře, navzdory teplotám kolem čtyřiceti stupňům. Druhá část cesty míří také vzhůru, ale jde se po frekventované silnici, po rozpáleném asfaltu. Vstupné do chrámu je šest EUR a doporučuji návštěvu ráno, brzy po otevření. Nejen kvůli teplotám, ale i návalu turistů. Vstoupil jsem těsně po deváté skoro sám. O půl hodiny později se oblast zaplnila turisty.

Do Aeginy Maríny jsme měl vybranou sympatickou zkratku přírodou. Vstup byl zatarasen páskou. Tu jsem podlezl a pokračoval sestup stezkou do města. Po asi kilometru se objevila přes cestu další páska. To už jsem znejistil. Nechtělo se mi platit pokutu za porušení zákazu. Vrátil jsem se na silnici, k místu, kde stezka začínala. Jen jsem ji podlezl, objevilo se na silnici hasičské auto, které zaparkovalo asi sto metrů od stezky pod borovicemi. Vystoupili tři hasiči s kempovymi židlemi. Usedli ve stínu borovic a s pohledem na vstup na stezku, hlídali. Šel jsem to zkusit a zeptal se na cestu do města. Poslali mě asi tři kilometry po silnici. Na můj dotaz o zkratce po stezce, jen zakroutili hlavou a omluvili se. V Aegine Marine jsem stravil jen chvíli. Stačilo mi se protlačit davem hlavní ulice a chuť na korzovani mě přešla. Krátce jsem shlédl na přeplněnou hlavní pláž a spěchal zpět do klidné oblasti Vagía.

Aegina:

hlavní město ostrova je samozřejmě největší a nejrušnější. Nachází se zde největší přístav ostrova (další menší je v Aegina Marina a taky v Souvale) spousta restaurací a barů, hotelů a stánků s pistaciemi na každém kroku. I trocha té historie se tu najde.

My jsme se vydali na půl denní výlet tentokrát všichni autobusem. Z Vagíe jedou do Aeginy jen tři spoje denně. Stejně zpět. A přesnost je mizerná. Autobus dorazí i o dvacet minut později. Zpět už je to s přesností mnohem lepší. Horší je to se zmatkem na nástupišti. V Aegine existují tři různé linky. Paradoxně všechny vyráží v podobný čas. Jízdenku ve Vagíe nebo Souvale zakoupíte u řidiče, v Aegine v kase. Autobusy nemají čísla, řidič všem oznámí směr jízdy křikem a nastane zmatek, kdy většina lidí neví, jestli nastupují do správného autobusu.

V Aegine jsme viděli Apollónuv chrám v archeologickém muzeu. Kostel Isodia Theotokou, mimochodem za kostelem je příjemná restaurace se zahrádkou a výborným řeckým gyrosem a pivem. A pak ještě Věž Markellos.

Uličky v Aegine. Věž Markellos. Apollónův hrám

Atény:

cestu z Aeginy do Atén jsme začali opět v přístavu Aegina. Pro transport na ostrov jsem zvolil rychlejší, ač dražší loď - Flying Dolphin. Za 19 EUR nás za asi čtyřicet minut dostala na ostrov. Zpět jsem zakoupil jizdenky na trajekt. Cena 12 EUR, doba přepravy asi osmdesát minut. Nejhorší je dochvilnost. Nepočítejte, že loď s odjezdem ve 12:15 opustí přístav v tento čas. My jsme odjížděli ve 12:50. Většinu času jsem strávil na nejvyšší palubě s výhledy. Nejdříve na "náš" ostrov, potom na mini neobydlené ostrůvky, které jsme pozorovali z naší terasy. Později na neuvěřitelné množství nákladních trajektů. Jeden moment se kolem lodi prohnala skupinka delfínů.

Atény:

ihned po příjezdu do přístavu Pireus bylo znát jaká změna pro nás nastane v Aténách. Z téměř liduprázdného ostrova Aegina do přeplněných Atén. Z relaxu na pláži do tlačenice v aténských žhnoucíh ulicích (místy až 42°C) a desítky nachozenych kilometrů.

Z přístavu jsme ihned vyrazili na metro a zakoupili celodenní jízdenku na metro a autobusy. Cena 4,10 EUR. Výhoda je, že je čtyřiadvacetihodinova, takže i další den, lze jezdit až do času první aktivace předešlého dne. Neplatí pro spoj na letiště. Jízdenka na vlak na letiště stojí 9 EUR a cesta z náměstí Omonia trvá cca 40 minut. Metro bývá velmi přeplněné a s kufry je to celkem adrenalin se vmáčknout dovnitř Pro zajímavost jednoduchá jízdenka (90 min) stojí 1, 20 EUR.

Atény - co vidět:

Akropolis:

i když člověk není fanatik do historie a historických staveb, Akropolis je nutnost. Cenově vyšší. Vstupenky lze zakoupit on line, ale pokud máte s sebou děti a chcete ušetřit, musíte na pokladnu, kde obsluha zkontroluje věk z pasu či ISIC a vydá vstupenku s nulovou cenou. Starší 18 let a nestudenti zaplatí 20 EUR. Na prohlídku celé Akropoli by si návštěvník měl uvolnit hodinu až dvě času, v závislosti na tom jak hluboce chce zabrousit do zkoumání historických faktů a architektonických slohů. Připravte se na davy lidí (skoro jako v letištním metrů), tlačenice a úmorné vedro a prach. Na kopci je minimum stinných míst. Pokud budete potřebovat toaletu, připravte se na pátrací akci. Jediná rada od obsluhy (security) byla: u Pantheonu vlevo.

Pohled na Akropolis s Pantheonem budete později mít při toulkách po aténských ulicích všude.

Info: v době sestavování tohoto článku na mě vyskočila informace z internetu. Od příštího roku v rámci snižování počtu turistů dojde ke změnám. Turisti se budou muset registrovat a kupovat vstupenky online. Denně tak dostane šanci navštívit Akropolis "jen" dvacet tisíc zájemců. Oproti letošních pětadvaceti.

Na další antické památky budete taktéž narážet na každém kroku v centru Atén. Zmíním například: Hadriánův oblouk, Římská Agora, náměstí Monastiraki a spoustu jiných. Na fotografiích níže je potvrzeno mé předchozí tvrzení, že Akropolis uvidíte odevšad.

Panatenský stadion:

Panatenský stadion (6. století BC) je celý postavený z mramoru a v daleké minulosti se zde konaly Panatenské hry. Místo úplně prvních novodobých Olympijských her roku 1896. Můžete se na okruhu proběhnout, nebo se jen vyfotit na stupni vítězů.

Lycabettus:

kopec Lycabettus je místo s nádhernými výhledy a to nejen na Akropolis, ale celé Atény. Na vrchol jezdí pozemní lanová dráha, ke které, ale musíte vystoupat spoustu schodů. Zpáteční jízdenka stojí 10 EUR, jedna jízda 7 EUR. Po výjezdu lanovkou na vrchol (méně než 5 min.) jsem zjistil, že výšlap pěšky by nebyl až takový problém. To nejtěžší jsme už vyšlapali po schodech k lanovce.

Prezidentský palác:

jen pár kroků (přes silnici) z náměstí Syntagma se nachází Presidentský Palác. My jsme měli štěstí, darazili jsme včas, v době výměny stráží. Byla to zajímavá až komická show plná nezvyklých pohybových kreací.

Stadion Panathinaikos Atény:

jako obvykle jsem se snažil navštívit místní fotbalový stadión. Tentokrát jsem měl na výběr ze tří známých, a to: Panathinaikos, Olympiakos a AEK. AEK Atény hraje své zápasy na moderním Olympijském stadionu (místo konání Olympiády 2004) a ten je nejvíce vzdálen od centra. Vyhrál stadion Panathinaikos Atény, který je neblíže. Teď už vím, že to byla špatná volba. Měl to být raději stadion Olympiakos Pireus. Ihned po příjezdu ke stadionu bylo vidět že je něco špatně. Byl schátralý, samá graffiti, i okolí nevábné. Až později jsem zjistil, že stadion klub nepoužívá už od roku 2006 a dělí se o Olympijský stadión s AEK.

Jídlo a pití:

způsob a skladba potravy byla rozdělena podle oblasti, ve které jsme se nacházeli. Na ostrově Aegina to byly převážně plody moře - ryby, chobotničky, šproty, ale také typické řecké saláty nebo Mousaka. Na pevnině pak výborný řecký gyros (3 EUR - 4,50 EUR), souvlaki. Do restaurace jsme zavítali jen na večeři a to ne každý večer. Převážně na ostrově se gastronomie značně projevila úbytkem financí v peněžence či na kartě. V průměru se porce pohybovala mezi 9 EUR - 15 EUR osoba. V Aténách to bylo mírně levnější. Tam jsme se pohybovali v oblasti kolem velkého kruhace poblíž našeho hotelu u stanice metra a náměstí Metaxourigu. Určitě můžu doporučit rodinnou restauraci PS restaurant s výborným jídlem a příjemnými cenami. Zde jsme ulovili i nejlevnější čepované pivo - 3, 50 EUR. Na ostrově jsme v oblasti Vagía čepované nesehnali v restauraci za méně než 5 EUR. Jednoduše protože v okolí pěti kilometrů od našeho apartmánu byly jen tři restaurace (taverny) a jen jedna nabízela čepované. I lahvové v restauraci stálo 3 EUR- 4 EUR.

Závěr:

pokud se nechcete na dovolené jen válet na pláži a chytat bronz. Můžu vřele doporučit výše popsanou variantu rekreace. A jestliže navíc namate v lásce přeplněné turistická letoviska - Aegina je to pravé místo.