Albánie - (Tirana, Durres)- bez obav.

Skanderbegovo náměstí (Tirana).

Kdy?	18.8. - 25.8. 2022
Typ cesty:	Rodina
Kurz:	​100 LEK - 20 CZK

Jako letošní letní dovolenou jsem zvolil další balkánskou zemi, zemi, která v minulosti budila obavy z nebezpečí. Musím říct, že se v Albánii není čeho obávat. Turistický průmysl jde rapidně vzhůru a Albánci se rychle učí, že příliv turistů, znamená příliv peněz. Na druhou stranu je možná škoda, že Albánie brzy ztratí punc tajemné země. Dle mého názoru bude do tří let stejně navštěvovaná jako jiné turisticky oblíbené přímořské státy jako Řecko, Bulharsko nebo Chorvatsko. Má domněnka byla potvrzena neuvěřitelným množstvím lidí na plážích a narvaných hotelech.

Jako vždy jsem odmítl jen válení na pláži, ale chtěl jsem poznat i něco z kultury a historie, nemluvě o místní kuchyni. Proto, obdobně jako v Neapoli jsme dovolenou rozdělili na část Durres (česky Drač) a část Tirana.

Odlet:

Již tradičně jsme volili pro odjezd na vídeňské letiště vlakovou přepravu. Tentokrát však ne službu rychlíků Českých drah, ale pomalejší, zato levnější, regionální variantu Rakouského přepravce. Na letišti nás kupodivu nečekalo žádné negativní překvapení, což je v poslední dobou u Wizzair pravidlem a odlet proběhl absolutně bez problémů. Naopak Wizzair překvapil pro nás novinkou a to online odbavení zavazadel přes...Nebyla potřeba se tlačit ve frontě u přepážky. Jediná nevýhoda je, že automat nepřimhouři oko při mírné nadváze zavazadla. Takže nás čekalo rychlé přebalování z kufru do batůžku. I tak nám celý proces odbavení nezabral více než deset minut. Takže od příchodu do haly jsme asi za dvacet minut procházeli duty free obchody.

Pláž Durres.

Přílet do Albánie:

Vzhledem k večernímu příletu a faktu, že nám Wizzair přesunul plánovaný odlet o celý den, jsem musel posouvat i předem zamluvené ubytování. Což nebylo snadné. Takže původní plán začít dovolenou v Tiraně a pak se přesunout do Durres bylo nutné úplně obrátit. Takže nejdříve Durres, pak Tirana. Dostat se večer z letiště do Tirany autobusem je snadnější než do Durres. Pokud jsme nechtěli čekat další více než dvě hodiny na autobus, musel jsem zvážit mnohem dražší možnost - taxi. Autobus letiště Tirana stojí 400 LEK. Letiště - Durres 500 LEK (100 CZK). Taxi už vyjde na 30 EUR (750 CZK). Naštěstí jsem poprvé v životě využil doplňkovou službu Booking.com a využil jejich taxislužby. Byly jen mírně levnější, 28 EUR. Ale jako častý uživatel jsem kdysi obdržel voucher v hodnotě 12 EUR, který jsem velmi rád použil na částečnou úhradu. A spokojenost byla nejvyšší: řidič byl na čas na letišti, výborná znalost angličtiny a ještě pomohl s komunikací s vlastníci apartmánu přes jeho telefon. O tom více v sekci roaming.

Albánská siesta (Durres, Drač).

Ubytování:

Měli jsme dva druhy ubytování, v Durres apartmán přes Airbnb a v Tiraně hotel přes booking.com. Musím říct, že jsem vybral velmi dobře. Obzvlášť apartmán v Durres (Marina' s apartment) byl úžasný. Prostorný, čistý byt s velkou terasou. Stojící na pláži, takže pokud někdo zamýšlí trávit čas převážně u moře, ideální. A cena: 4500 CZK na pět nocí. Hotel v Tiraně byl umístěn v úplném centru. Pět minut na Skanderbegovo náměstí a stejný čas k zastávce autobusu na letiště. Pokoj byl menší bez balkonu, ale čistý a s dobrou snídaní. Cena 54 EUR na noc za třílůžkový pokoj.

Albánští psi (Durres, hlavní ulice).

Roaming:

Důrazně doporučuji si ihned po příletu vypnout na telefonu datové služby. Protože Albánie stále není člen EU, ceny roamingu jsou astronomické. Většina hotelů a restaurací mají jakž takž kvalitní wifi připojení. Pokud jste zvyklí jako já často používat při brouzdání po městě google mapy, hodí se pořídit si albánskou datovou SIM kartu. Ceny a tarif se často mění. Dva největší hráči na trhu jsou Vodafone (O2, nebo T mobile jsme neviděli) a domácí ONE. Vodafone nabízel jen drahý tarif 35Gb za 2000LEK (400 CZK), proto jsme pořídili tarif u albánského ONE, 11Gb za 1000 LEK (200 CZK). Pokud se rozhodnete stejně, budete potřebovat pas, sepisuje se smlouva.

Věž Katedrály zmrtvýchvstání Krista (Tirana).

Výměna peněz:

V Albánii není žádný problém vyměnit peníze, směnárny jsou na každém kroku a kurz mají stejný. My jsme měnili 1 EUR na 115 LEK. Co nás překvapilo, že platba kartou není samozřejmá, na místech, kde by se to očekávalo, některá muzea a větší restaurace platbu kartou neumožňovaly. To nám zkomplikovalo plány a musel jsem využít výběru z bankomatu. A zde se objevila největší kaňka na jinak pohodovém výletu. Nebudu li brát v potaz 90 min zpoždění při odletu. Typické pro Wizzair.

Má největší rada: vyhněte se výběru peněz z bankomatu albánské Union banky. Okradl nás. Pokusím se krátce popsat problém.

Pro výběr jsem zvolil kartu, kde jsem si byl jist nulovými poplatky za výběr v zahraničí. Zároveň jsem si dával velký pozor na DCC ( dynamic currency conversion). Kdo to nezná, jde o nabídku obrovsky nevýhodného kurzu. Stačí jen odmítnout a výběr proběhne v kurzu vaší banky. Samozřejmě mi byl nabídnuto DCC a já jsem správně stiskl tlačítko "pokračovat v transakci bez DCC". Po výběru peněz a kontrole na účtu mi překvapivě bylo odečteno o cca 350 CZK více. Automat byl jednoduše nastaven jen na konverzi v DCC.

Doprava v Albánii:

Jak jsem již zmínil na úvod transfer na letiště z Tirany je snadnější, autobusy odjíždějí každou hodinu od 7:00 do 22:00 a cesta trvá 30-40 min. Zaplatíte 400 LEK.Z Durres autobusy nejezdí tak často. Jestli budete mít zájem zajet si z Durres do Tirany, nebo obráceně, není nic snazšího. Je to velmi frekventované spojení. Jezdí každých třicet minut. Cesta vám zabere přibližně čtyřicet minut. Stojí 160 LEK. V Tiraně autobusy nezajíždí až do centra, ale na autobusové nádraží Dogana, které je od centra vzdáleno asi pět kilometrů. Po vystoupení jen přesednete na městský autobus, zaplatíte 40 LEK (8 CZK) a za patnáct minut jste v centru. Cena městské dopravy je stejná i v Durres. Malý problém je najít autobus do centra, je zde doslova mumraj a je nutné se ptát. Jízdné se nikdy neplatí řidiči, vždy je ve voze ještě jeden člen, který za jízdy prochází autobus a vybírá peníze. Karty až na airport bus použít nelze.

Co vidět v Durres:

Durres nebo česky Drač je druhé největší město v Albánii s bohatou historií, počátek se datuje do 7. století. Až do roku 1920 bylo hlavním městěm Albánie. V Durres je také největší albánský přístav. Každodenně je možné spatřit trajekty mířící do Itálie do měst Bari, Ancona a také Terstu. Délka plavby do Bari trvá 9 hodin.

Durres se pyšní více než deseti kilometry pláži. Nejznámější jsou pláže Durres a Golem, ta je již vzdálena od centra města přibližně šest kilometrů. My jsme byli ubytováni prakticky na pláži (Durres) a musím říct, že mé obavy z hodně špinavých pláži se naštěstí nevyplnily. Nevýhody pláže vidím dvě, - první je velmi mělké moře. Bylo potřeba ujít přibližně 250 metrů, aby vám voda sahala alespoň po ramena. Tou druhou a větší nevýhodou je přeplněnost pláže. V tomto případě přirovnání " hlava na hlavě" je více než výstižné. Občas po pláži kromě prodejců kukuřice, pettule nebo nafukovacích hraček projede oslík, který tradičně převáží hroznové víno. Mnohem častější je však na pláži Golem.

Římský amfiteátr:

ležící v centru města, nedaleko radnice je největším amfiteátrem na Balkáně. Stavba započala již ve 2. století. Ve své době pojmul až dvacet tisíc diváků. Dvakrát byl poškozen zemětřesením. Zapsán v UNESCO.

Velká mešita:

pár metrů od amfiteátru se nachází Velká mešita (Xhamia). Přímo na náměstí.

Přístav v Durres:

Kromě výše zmíněné velikosti přístavu, zde objevíte i pěknou promenádu s molem a zajímavými sochami. Procházka, především při západu slunce je úžasná.

Benátská věž:

tuto památku z poloviny patnáctého století nám nebylo umožněno spatřit, protože i jako později v Tiraně spousta historických staveb prochází renovací, takže jsme věž viděli pouze obalenou igelitem.

Co vidět v Tiraně:

Tirana je hlavním městem Albánie a zároveň městem největším s populací těsně nad půl milionu obyvatel.

Úplným centrem Tirany je obecně bráno Skanderbegovo náměstí, které je s rozlohou 40 000 m2 největším v Albánii. Nachází se zde množství památek jako: Skanderbegova jezdecká socha, Národní historické muzeum se známou mozaikou, Ethem Beyova mešita, hodinová věž (Clock Tower) postavená v roce 1821 a Palác kultury, někdy zvaný Opera house s Národním divadlem.

Ethem Beyova mešita:

Lze ji i navštívit za poplatek 100 LEK. Samozřejmě naboso. Připadá mi z venku mnohem větší. V Tiraně se nachází mnohem větší mešita Velká mešita, dosud nedostavěná. Stavba financována především tureckou vládou. Po dostavění pojme až 2500 věřících (foto galerie).

Ethem Beyova mešita, za ní Clock Tower.

Bunk'Art 2:

Jen pár desítek metrů od Skanderbegova náměstí se nachází další zajímavý objekt, podzemní katakomby v minulosti sloužící k úkrytu významných socialistických vůdců při hrozbě atomového útoku. Shlednete zde i expozici zobrazující zrod a průběh komunistické zvůle na albánském lidu. V Tiraně je ještě podzemní objekt s názvem Bunk'Art 1, kousek od lanovky Dajti express. Tu jsme vynechali. Vstupné stojí 500 LEK. Pozor, neberou karty, platba pouze v hotovosti. Pro zajímavost: v celé Albánii je postaveno více než půl milionu bunkrů. Většinou menších, pro dva až tři lidi.

Národní fotbalový stadion Air Albánia:

Nemohl jsem si odpustit návštěvu zdejšího moderního fotbalového stánku. V čase našeho pobytu se zde nehrálo žádné utkání, pokusili jsme se podívat, alespoň do hlediště. Na stadion se mimo konání zápasu nepouští. Je zde, však restaurace, která je otevřena denně a tam vás ostraha pustí. Dávají si, ale pozor, jestli do restaurace vejdete. Doslova vás tam doprovodí. Našlo se spousta jedinců, kteří do restaurace vešli, nenápadně pořídili fotografie a odešli. Ostraze pak vysvětlili, že si nedokázali vybrat. My jsme si drink dali, za vyšší cenu než jinde, ale pořád v normě. A tak jsem v albánském národním stadionu popíjel Budějovický Budvar za 300 LEK (60 CZK). Mimochodem, letos se zde hrálo finále Konferenčního poháru mezi AS Roma a Feyenoord Rotterdam. Z restaurace jsme sledovali na hrací ploše přípravu ringu na boxerský zápas.

Lanovka na horu Dajti:

Z mnoha míst v Tiraně lze zahlédnout pohoří. A stačí asi půlhodinová jízda městskou dopravou a nacházíte se na úpatí pohoří Dajti se nejvyšší horou (1612m). Do výšky 1100m vás navíc vyveze kabinová lanovka. Pak stačí zdolat 1,5 km strmě vzhůru a jste na místě kde začíná hlavní trail. Nachystal jsem si půldenní plán strávený v horách, ale zradilo nás počasí. I výlet lanovkou sám o sobě není k zahození. Nabízí se úžasné výhledy na okolní hory, ale i na hlavní město. A jak se tam dostat? Autobus vyjíždí ze zastávky v centru, kousek za Clock Tower, ze stejného místa jako Airport bus. Má číslo 11 a je to linka Porcelani. Na konečné ještě musíte vyšlápnout několik stovek metrů ke stanici lanovky. Nelze zabloudit, je zde dobré značení a hlavně jdete pořád nahoru. Lístek zakoupíte za 10 EUR zpáteční. Na horní stanici lístky neprodávají.

Mezi další místa v Tiraně, která stojí za shlédnutí bych zmínil: Nový bazar, tržnice, kde seženete nejen ovoce a zeleninu, nebo ryby, koberce, ale například cestovní pasy několika zemí aj. Dále Katedrálu Zmrtvýchvstání Krista. Jedná se o největší pravoslavnou katedrálu na Balkáně a třetí v Evropě. A ještě "slavný" Most koželuhů, postaven v 18. století. V jiných městech by jste si ho ani nevšimli. Ale v Tiraně žádný významnější není. Foto v galerii v pořadí z popisu.

Jídlo a pití v Albánii:

Jídlo je Albánii obecně levné, nejen v obchodech, ale i v restauracích. S nápoji je to jinak. Například láhev vína v obchodě byla mnohem dražší, než například v Itálii či Španělsku. Obdobně to bylo i s pivem. V "naší" restauraci, pod apartmánem v Durres jsme měli štěstí na domácí víno, nabízené v půl litrových, nebo litrových karafách. Půl litru vcelku dobrého červeného vyšel na 400 LEK, litr, dvojnásobek. Na stejném místě stál půl litr piva 300 LEK. Nejlevnější pivo v restauraci jsem si dal v Tiraně a to 200 LEK (40 CZK).

Co se týče jídla, v Durres jsme upřednostňovali ryby a mořské plody (jako mořské štiky, slávky, těstoviny s mořskými plody) a v Tiraně spíše balkánskou kuchyni.

Vyzkoušeli jsme například kernacka (masové kuličky), fergese (jeden z Albánských národních pokrmů). A kupodivu gulash, hlavně v Durres hodně rozšířen. Prý si ho Albánci dávají hlavně na oběd.

Jako rychlý oběd, na pláži u nás často vyhrál Byrek, Souflaki (velmi podobný řeckému gyrosu) a kalorickou bombu, nazvanou Petulle .

Závěr:

Ačkoliv jsme navštívili jen tato dvě, turisticky profláklá místa, myslím, že můžu v klidu prohlásit, že představy o velmi nebezpečné zemi jsou zkreslené. Z dostupných názorů lidí, kteří se vydali na albánský venkov nebo do hor, vím, že tam je situace podobná. Samozřejmě se setkáte se spoustou žebrajících lidí, ale i tak jsem si jistý, že cestovat do Albánie můžete bez obav.