Alicante - pohodové zakončení prázdnin.

Kdy?	10.9. -13.9. 2021
Typ cesty:	Rodinná
Kurz:	1 EUR - 26,4 CZK

Cesta do Alicante :

Výlet do španělského Alicante jsem pojal z větší části jako ukončení letních prázdnin a přípravu na nový školní rok. Z menší části i jako kompenzaci pro rodinu za uskutečněnou sólo cestu do Rumunka a již naplánovanou podzimní sólo cestu do Severní Makedonie. Ale také bylo potřeba využít leteckých kreditů za dříve zrušený let do Bergama.

Využili jsme výborné ceny letenek od společnosti WizzAir - 34 EUR zpáteční/osoba (cca. 895 CZK). Pro pohodlí zbývající části skupiny jsem přiobjednal jeden 20 kg kufr, jehož cena přesáhla cenu letenky - 48 EUR.

Doprava z letiště v Alicante je velmi jednoduchá. Operuje zde autobusová linka C6, která vás do centra Alicante přepraví za přibližně 30 min. Většinu trasy silnice kopíruje pobřeží a tak o krásné výhledy není nouze. Jezdí každých dvacet minut a cena jízdenky je 3,85 EUR. Lístek se kupuje u řidiče a lze platit i kartou přiložením na terminál.

Snad poprvé se mi poštěstilo nehledat odjezd autobusu při východu z letiště. Jakmile jsme vyšli ze dveří letištní haly, hned se před námi objevil čekající autobus C6. Stačilo nastoupit a připravenou platební kartu přiložit na terminál u řidiče. Při přiložení se nic nestalo, tak vedle stojící řidič si převzal kartu a jal se operaci provést sám. Kupodivu při přiložení karty jeho rukou se ihned ozvalo pípnutí. Pak akci zopakoval, protože počet cestujících se udává opětovných přiložením karty. Při třetím se mi zdálo, že jsem pípnutí nezaregistroval, ale to už mi řidič kartu vracel, tak jsem skutečnost nezjišťoval. Až později na pláži z mobilní aplikace se potvrdilo odepsání částky pouze dvakrát.

Promenáda Explanada de España.

Ubytování :

Za slabou půlhodinku nás autobus vyhodil v centru města, ihned u hlavní promenády Explanada de España a jen asi sto metrů od pláže. Do hotelu jsme to ze zastávky měli cca. 350 m. Takže od vystoupení z letadla po přistoupení k přepážce recepce uběhla necelá hodina. Jak již bylo výše naznačeno vysokým poplatkem za přepravu kufru, tento výlet nebyl naplánoval nízkonákladově a proto běžná forma mého ubytování v apartmánu byla vyměněna za hotel v centru. Jednalo se vlastně o B/B, tedy Bed and Breakfast. A název - B/B La Milagrosa. Cena za tři noci 270 EUR se snídaní. S ubytováním jsme byli spokojeni, především vzhledem k pozici a nejen blízkostí centra, ale i faktem, že sousedilo s jednou neznámější pamětihodností Alicante - bazilikou Svaté Marie (Basilica of Santa Maria).

Jeden z dalších plusů hotelu (kromě výtečné snídaně na terase), byla i výhoda uložení zavazadel a hlavně převlékárny, což ocení každý kdo má jako my ranní let a check-in až ve 14 hod. Mohli jsme tak počkat na připravení pokoje na již zmíněné pláži.

Výhled z balkonu.

Basilica of Santa Maria.

Co vidět v Alicante:

Přestože byl výlet plánován jako odpočinkový, celodenní povalování na pláži nám není vlastní, takže převážnou část dne jsme trávili poznávání okolí. Nejhlavnější zájem našeho obdivu vytvářel hrad Svaté Barbory (Santa Bárbara Castle) tyčící se nad Alicante.

Hrad svaté Barbory (Santa Bárbara Castle):

K hradu se lze dostat několika způsoby: pěšky, autem, výtahem od pláže. Pokud zvolíte svezení výtahem, nachystejte si 2,70 EUR a výtah najdete u pláže. My jsme zvolili chůzi, nejedná se o příliš náročný výstup, za necelou třičtvrtěhodinku pohodového tempa jste na vrcholu a nic vám nebrání užít si pěkný výhled na přístav, pláž i vzdálenější části Alicante. Vstupné se neplatí. Nazpět jsme se vydali jinou cestou a procházeli jsme zajímavou částí starého města Barrio de Santa Cruz. Skutečně kouzelné uličky s krásně zbarvenými domky.

Cesta na hrad přes Barrio de Santa Cruz.

Výhled z hradu na pláž.

Centrální tržnice (Mercat Central D´Alacant):

Dalším místem, který jsme chtěli navštívit byla centrální tržnice v historické budově. Populární místo převážně mezi místními. Budova je systematicky rozdělena na několik pater a to na ryby, ovoce - zelenina, oděvy a další. Zaujal mne zde místní nákupní fenomén, převážná většina místních nákupčích tahala za sebou prostornou nákupní kabelu na kolečkách.

Park El Palmar:

Z tržnice jsme se vyrazili projít palmovým parkem El Palmar (Parque El Palmar). Autobus jsme chytili hned u budovy centrální tržnice a to konkrétně č. 27 a za třicet minut jsme vystoupili na zastávce Joaquin Blume. Pokračovali jsme po svých a za deset minut vstupovali do areálu parku. Lze využít i linku 1, nebo letištní C6, konečná zastávka je pak Elche. Cena lístku - 2,90 EUR a platí se u řidiče.

Další možností je i procházka z centra města, kdy celou dobu kopírujete moře a měla by trvat asi hodinu. Tuto možnost jsme nevyzkoušeli. Samotný park je místo, kde lze strávit i půl dne a hlavně místní jej využívají k úniku z turisticky exponovaného centra. Nalézá se zde i kavárna a několik dětských hřišť. V parku je více než 2000 palem a přepadne vás zde pocit, že stojíte v pralese některého z karibských či jihoamerických států.

Co dalšího vidět v Alicante a my neviděli:

Plánů jsme měli více, ale čas je neúprosný a tři dny nedostatečné na prozkoumání všeho co si člověk připraví před cestou. Hojně doporučovaná je druhá z pláží - San Juan (San Juan Playa), dostupná z centra Alicante tramvají, jen přibližně pět kilometrů. Především mě mrzí ne - navštívení nejmenšího obydleného španělského ostrova Tabarca (Isla de Tabarca). Lodě na ostrov vyplouvají z přístavu v Alicante, častěji však z Benidormu, což je další z letovisek, 45 km vzdáleného z centra Alicante. Snad příště.

Jídlo a pití:

Snídaně jsme měli vyřešeny v hotelu na terase s úžasnými výhledy. Jediným mínusem byli všude přítomní drzí holuby. Stačila malá nepozornost a už hodovali na vašem jídle. Nikdy nebylo záhodno opouštět stůl a zanechat jídlo bez dozoru. Takže, když jsme si chtěli zajít ke stolu doplnit jídlo, vždy zůstával jeden na stráži a plašil. Škoda, trošku to ničilo obraz dokonalé ranní pohody.

Oběd jsme si vždy dávali na výletech nebo na pláži a vždy se jednalo o něco menšího, abychom si žaludek nenacpali před plánovanou večeří v restauraci. Objevil jsem pro tyto příležitosti skvělí podnik, který se nacházel přímo u pláže a také v centru města. Jmenoval se 100 Montadidos a za částku 1,50 EUR si zde můžete objednat talíř hranolků sypaných sýrem. Mini bagetky plněné rozličnými surovinami (např. masem, tuňákem, masovými kuličkami atd.). 100 Montadidos je španělský řetězec, jehož restaurace je možno objevit ve všech španělských velkoměstech. Kromě výše zmíněného, měla tato restaurace obrovské plus vzhledem k ceně nápojů, půl litr pitelného piva za 1,50 EUR. Není divu, že tato restaurace nezela nikdy prázdnotou. V době oběda zde bývaly velké fronty čekajících.

100 Montadidos.

Večeře byly zaměřeny na ochutnávku jídel, typických pro španělské kraje. Jako paella, tapas nebo polévka gaspacho. Jak je zvykem, ne vždy všechny plány se vyplní. Například gaspacho se mi v žádné navštívené restauraci neobjevil. Výběr restaurace byl také celkem oříšek, ne, že by jich bylo málo. Spíše naopak ale buď nás odradili někdy až agresivní "naháněči", nebo bylo jídlo předražené, či venkovní posezení umístěno na velmi rušném místě. Vždy jsme se nakonec nechali přesvědčit a obsloužit. Zmíním skvělou paelle s mořskými plody a černou rýží a sklenici Sangrie.