BARCELONA - dlouhé čekání, které se vyplatilo.

Kdy?	20.5. - 25.5. 2022
​Typ cesty:	​Skupina
Kurz:	​1 EUR - 26,3 CZK

Cesta do Barcelony s touto skupinou byla původně naplánována na květen 2019, ona to tehdy vlastně nebyla cesta do Barcelony, ale Edinburghu. Tenkrát nám ji zrušil Covid. Pokoušel jsem se skupinu dostat za hranice následující a pak další rok. Vždy neúspěšně. Dokonce jsme změnili destinaci na mou oblíbenou Málagu, v domnění, že tam to půjde snadněji. A když už to letos vypadalo nadějně, přišla podpásovka od Wizzair a měsíc před odletem do Andalusie nám zrušili let znovu. Nebudu se zde rozepisovat o praktikách nízkonákladových leteckých společností, o tom v samostatném článku: Nízkonákladové létání aneb Wizzair nebo Ryanair ? Na poslední chvíli jsem musel provést rychlou změnu a Barcelona se jevila jako náhrada za Málagu více než důstojná.

Věřím, že i když nešlo o původně plánovanou destinaci, všichni si výlet užili. Navíc všem členům mé skupiny (přátel a studentům angličtiny) patří můj obdiv za trpělivost a odhodlání při tak dlouhém čekání. Přestože všichni již se mnou navštívili Londýn a Dublin, musím poděkovat za důvěru v mou osobu.

A jak je to u Wizzair poslední dobou běžné i návrat do Barcelony po třech letech, tentokrát s výše zmíněnou skupinou čtrnácti osob nezačal zrovna ideálně. Asi hodinu před plánovaným odjezdem mikrobusy na letiště Vídeň jsem obdržel e-mail od společnosti Wizzair s informací o asi dvou hodinovém zpoždění letu na letiště El Prat. Protože se snažím vždy být se skupinou na letišti tři hodiny před odletem (čtrnáct krát větší pravděpodobnost možného problému), čekací doba se nám značně zvýšila. Samozřejmě předem nahlášené zpoždění se v průběhu zvýšilo na tři hodiny a deset minut. Zde si každý častý cestující leteckou přepravou říká, tak alespoň získali kompenzaci za zpožděný let. Krátké vysvětlení: pokud je let zpožděn o tři a více hodin má cestující právo žádat kompenzaci, jejíž výše se odvíjí od délky letu. V našem případě se jednalo o EUR 250. Bohužel, vždy se jedná o zpoždění na příletu. Vždy žasnu jak se aerolinkám podaří stáhnout zpoždění na požadované minimum času. Na letiště El Prat jsme dorazili přesně dvě hodiny padesát minut později, než byl plánovaný přílet. Takže žádné penízky z kompenzace. Toto zpoždění, avšak totálně rozbořilo plán prvního dne a výlet do centra se musel přesunout na další den.

Barcelonské přístaviště.

Doprava z letiště: z barcelonského letiště existuje několik způsobů jak se dostat do centra.

* Metro linka L9. Cena - EUR 5.50

* Aerobus. Cena - EUR 5.90

* Renfe vlak. Cena - EUR 4.60

* Lokální autobus. ( N46 - centrum, N 77 - čtvrť Llobregat) EUR 2.40

Nejrychlejší způsob přepravy do centra je samozřejmě metrem, či vlakem, přibližně 35 minut. Expresní autobus vás doveze do centra ve velmi podobném čase. Lokální, běžné linky jsou pomalejší, přibližně 50 minut, zato levnější a lze zde uplatnit T- Casual card (více v sekci jízdenky).

My jsme využili nejlevnější verzi přepravy, protože naše cesta nevedla do centra města, a využitím ostatních způsobů by jsme si časově moc nepomohli. Mým záměrem bylo okamžité využití T- Casual card jízdenky. Lze, ale také zaplatit u řidiče částku EUR 2.40. Jen hotově. Problémem je, kde na letiště koupit jízdenky? Odpovědí je, že nikde. Je potřeba vykonat asi deseti minutovou vycházku (900 metrů) na vlakové nádraží, kde se nachází automat a také přepážka TMB. Zajímavé bylo, že nebyli připraveni na prodej čtrnácti lístků. Museli mi je prodat na třikrát.

Náměstí Plaza Reial, poblíž slavné ulice La Rambla.

Jízdné v Barceloně: jak jsem již předeslal, nejběžnější způsob přepravy je metrem, autobusy a tramvají. Přestože je Barcelona rozložena do zón, prakticky celé město leží v zóně 1. Barcelonské metro je velmi rozsáhlé (11 linek) a zajímavé je, že například letištní linka L9 je plně automatizovaná, není řízená člověkem.

Co se týče jízdného, můžete si vybírat z několika možností v závislosti na početnosti využití.

* Zakoupením samotného lístku na jednu cestu vás vyjde na EUR 2.40.

Při častějším používání přichází do úvahy dvě možnosti:

*Hola Barcelona card.

* T - Casual card.

Dlouho jsem zvažoval zakoupit Hola Barcelona a jsem rád, že jsem na poslední chvíli přešel na levnější Casual.

Hola Barcelona je karta s neomezeným využitím všech dopravních prostředků ve zvoleném počtu dní. Velká výhoda: včetně metra L9 na letiště. Velká nevýhoda: je drahá. Dvoudenní stojí EUR 16.40, třídenní, EUR 23.90, čtyřdenní EUR 31.

T - Casual card obsahuje deset jízd. Každá jízda s libovolným počtem přestupů v časovém limitu 75 minut. Jen nelze použít dvakrát metro. Je nepřenosná (nelze ji předávat mezi více lidí). Cena : EUR 11.30. Existují i obdoby T - Família a T - Group, které jsou již přenosné.

My jsme využívali T Casual, protože jsme neudělali více než čtyři jízdy denně. I když jsem musel koupit ještě jednu sadu jízdenek, vyšlo to levněji než Hola Barcelona. Dejte si pozor na poškození karty, je to vlastně jen papírová jízdenka a při sebemenším škrábnutí nefunguje a riskujete setkání s revizorem a pokutou. A revizor v autobuse nebo metru není jev neobvyklý. Jsou často doprovázeni dvojicí městských strážníků a vypadají neústupně. V případě nefunkčnosti karty je nutno zamířit na TMB point, který sídlí ve větších stanicích metra a požádat obsluhu o výměnu karty.

Ubytování: střechu nad hlavou jsem sehnal přes booking.com v apartmánovém domě - Hesperia Sant Juan ve čtvrti Llobregat. Do centra města nám cesta zabrala asi 40 minut. Oblast byla velmi tichá a veškeré apartmány měly kuchyňskou linku, vanu a celkem pohodlné postele. Objednal jsem čtyřlůžkové a tří lůžkové pokoje. Každé ráno byla v “hotelové" restauraci podávána snídaně. Vcelku drahá snídaně 280CZK na osobu. Nic pro nás. Během objednání ubytování nastala zajímavá situace. Čtyřlůžkové pokoje měly snídani v ceně, tří lůžkové nikoliv. Vyřešil jsem situaci férově, pokoje se na snídani vystřídaly, takže každý měl dvakrát bufetovou snídani v restauraci a dvakrát vlastní na pokoji. Jen já jsem musel do restaurace každý den, abych pohlídal bezproblémový průběh 😁.

Barcelona - co vidět :

Jednou z příjemných, ale i poučných procházek je ta centrem města po ulici Passeig de Gracia na které se nachází dva z nejznámějších barcelonských domů, Casa Battlo a Casa Mila.

Casa Milá. Antonio Gaudí (1906 - 1910).

Casa Batlló. Gaudího přestavba "obyčejného domu" , na zakázku textilního magnáta pana Batlló (1904).

V době naší návštěvy probíhaly ve Španělsku oslavy svátku Svatého Jiří (St. George day). Svátek lásky a kultury, kdy dle tradice muži dávají ženám růže a ony pak mužům knihy. To je také důvod výzdoby Casa Batlló růžemi. I ulice jsou plné stánků s růžemi a knihami.

Plaza Catalunya.

Ulice Passeig de Gracia nás zavede na centrální náměstí, Náměstí Katalánska (Placa de Catalunya) na které navazuje nejznámější a nejrušnější ulice v Barceloně La Rambla. Ulice lemovaná stromy, plná obchodů, restaurací. Nachází se zde velmi poutavé náměstí s kašnou a lampami (design navržen Gaudím) - Placa de Reial.

A také populární tržnice La Boqueria, oblíbená mezi místními.

Projdeme-li celou La Rambla (1,2 km) dostaneme se až na pobřeží, k přístavu. Bude nutné projít náměstí Placa Portal de la Pau, v jehož středu se tyčí 60 metrů vysoký Kolumbův památník.

Stará (Gotická) čtvrť (Barri Gotic):

Nedaleko, vlastně jen o ulici vedle se nachází stará čtvrť, nazvaná gotická . Průzkum této oblasti jsme započali na náměstí Santa Jaume, kde se v minulosti konaly významné politické demonstrace a setkání. Nachází se zde vládní palác Palau de la Generalitat a městská radnice Casa de la Ciudat. Dalšími historickými skvosty v oblasti jsou bezesporu katedrály. Především Barcelonská katedrála, ale také Basilika de Santa Maria del Pi.

Nejfotografovanější ve staré čtvrti - Biskupský most.

Barcelonská katedrála.

Sagrada Família: říká se, že nevidět Sagrada Família je jako vůbec nebýt v Barceloně. Tento další a nejvýznamnější Gaudího skvost jsme si prohlédli i zevnitř. Kromě nádherné architektury a skutečnosti, že je stále nedokončená, je Sagrada Família charakteristická také velkým počtem návštěvníků. Mimochodem, dokončení se údajně chystá na r. 2026, na 100. výročí úmrtí Gaudího. Od té doby bude snad možné pořídit foto bez jeřábů. Vzhledem k množství návštěvníků, doporučuji zakoupit vstupenky on-line s dostatečným předstihem. Vstupné bude levnější než při nákupu na místě a po stažení aplikace Sagrada Família obdržíte zajímavou verzi audioprůvodce, která vám zprostředkuje popis interiéru a historii této úžasné stavby. Nezapomeňte sluchátka.

Vstupné: EUR 30 dospělí, při zakoupení on line, - EUR 26.

Kopec Montjüic: Vypíná se na jižní straně města a jsou z něj nádherné výhledy na celou Barcelonu a přístav. Tvoří oázu klidu a zeleně. Na kopec jezdí pozemní lanová dráha (podobná té na Petřín). Platí zde běžné jízdné, nebo T - Casual. Vyráží ze stanice metra Paral - lel a vyveze vás do poloviny kopce. Odtud lze pokračovat na vrchol k pevnosti Montjüic buď autobusem (běžné jízdné), kabinovou lanovkou (EUR 8,90 jednosměrná), nebo po svých. My jsme vyrazili pěšky, k pevnosti je to asi dva kilometry stále do kopce. Z pevnosti se chůzí stále z kopce dostaneme ( asi 2,5 km) až k Magické fontáně Montjüic (Font Magica de Montjüic) a Národnímu Paláci (Palau National) rozprostírající se nad ní. Dnes zde sídlí Národní muzeum umění.

Palau National a fontány.

Cestou parkem je fajn se zastavit a nahlédnout na Olympijský stadion, kde se konaly Olympijské hry roku 1992. Dnes je stadión využíván převážně na pořádání hudebních koncertů světových hvězd a dalších kulturních akcí.

Pohled z terasy obchodní domu na náměstí Placa de España a na Palau National a fontány.

Od čtvrtka do soboty, probíhá u fontán gigantické světelná show, kdy v rytmu klasické hudby voda tryskající do oblak mění barvy. Show začíná ve 21 hodin a bývá hojně navštěvovaná. Početné skupiny lidí začínají okupovat nejlepší místa už kolem 20. hodiny.

Vítězný oblouk (Arc de Triumph): o něco menší než ten Pařížský, ale stejně poutavý. Stačí vystoupit na stanici metra Arc de Triumph a za pár minut jste zde.

Jen necelých pět minut chůze od Oblouku se nachází další hezký park, který stojí za prozkoumání.

Park Ciutadella:

Dominantou parku je jistě fontána Cascada se zlatou sochou na vrcholu, kterou nenavrhl nikdo jiný než Gaudí. V parku si zájemci mohou také zajít do Barcelonské ZOO.

Barceloneta: je městská pláž hojně navštěvovaná místními. Dostat se sem lze několika způsoby, autobus vás přepraví blíže pláže. V případě dopravy metrem na stanici Barceloneta budu nutné asi kilometr dojít pěšky, buď po rušné ulici plné restaurací a rychlých občerstvení, nebo po klidnější promenádě se spoustou stánků. Nám načasování návštěvy pláže vyšlo skvěle, protože jsme "trefili" nejteplejší den v období (23°C). Velkou nevýhodou se jevilo, že byla právě neděle a stejný nápad měla polovina obyvatel Barcelony.

Park Güell: i přestože se vám nebude chtít v Barceloně utrácet peníze za vstupné, toto je místo, kde bych vám vřele doporučil sáhnout do kapsy a pár drobných pustit. Doslova 10 EUR. Stojí to za to. Především nádherné Gaudího zahradní město. S několika designovými budovami. Nachází se zde i Gaudího muzeum, v domečku ve kterém údajně Gaudí nějaký čas pobýval. Určitě doporučuji zakoupit lístky online a zvolit ranní vstup. Vyhnete se obrovským zástupům lidí u brány. Jako dopravní prostředek lze zvolit jednu z autobusových linek, nebo jako my metro, zelená linka na stanici Lesseps a poté asi 20 minut pěšky a také po dlouhých eskalátorech.

Slavný Gaudího Salamander. Jeden ze symbolů Barcelony.

Gaudího Muzeum.

Mníšek šedý. V parku je jich tolik, jako vrabců v našich parcích.

Jídlo, pití: z tradiční španělské kuchyně jsme vyzkoušeli hlavně výtečnou paellu (EUR 13), tapas a sangrii. Opět se mi nepodařilo narazit na gaspacho (studená zeleninová polévka). Snad příště. Protože členy skupiny byli převážně náctiletí neobešlo se stravování bez návštěvy rychlých občerstvení. Bylo fajn navštívit pro nás neznámý řetězec Taco Bell, jehož provozovny sídlí převážně ve Spojených státech a v Evropě právě ve Španělsku. Zaměřují se na tacos, burrito a další mexické speciality. Pro mě největším kulinářským zážitkem byl kornout smažených chobotniček (EUR 5)zakoupený na tržnici La Boqueria.

Zpáteční cesta:

Cestu na letiště jsme opět realizovali městským autobusem č. 77, využili jsme opět T- Casual. Takže jsme zaplatili jen 1,10 EUR. V porovnání s aerobusem nebo metrem, pakatel. Je potřeba si dát pozor, protože autobus č. 77 staví u terminálu 1 a většina nízkonákladových letounů vzlétá z terminálu 2. Vzdálenost mezi terminály je přibližně 5 km. Mezi terminály pendluje autobus, který je zdarma. Let tentokrát proběhl bez větších potíží.

Závěr navzdory skutečnosti, že ještě měsíc před odletem byli všichni účastníci zájezdu naprogramování na jinou část Španělska a přes počáteční problémy můžu za sebe výlet zhodnotit jako zdařilý. Pevně doufám, že ostatní to cítí stejně. Potvrzuje to i informace, že se většina těší na další výlet, příští rok. Slíbil jsem jim Málagu. Tak snad už to konečně vyjde.