Londýn - po desáté, ale jako poprvé.

Trafalgar square (archivní foto).

Kdy ?	15.9.-18.9. 2022
Jak ?	Miniskupina
Kurz:	1GBP-29CZK

Přestože se jednalo o mou jubilejní desátou cestu do hlavního města Velké Británie, často jsem měl pocit, že jsem zde poprvé. Mnoho věcí jsem před tím nedělal a spoustu míst navštívil prvý krát.

Tentokrát jsem vytáhl do Londýna mini skupinku nejbližších přátel, kteří zde nikdy nebyli a někteří dokonce nikdy předtím neletěli letadlem.

Tradičně, ani nyní se plánování neobešlo bez komplikací. Dva týdny před odletem jsem objevil informaci, že dne 15. září (den našeho příletu) začíná obrovská stávka všech pracovníků britských drah a ta potrvá přes celý víkend. Měla být zrušena spousta spojení a ostatní silně omezena. Pro nás to znamenalo velké komplikace při cestě z letiště a hlavně v neděli zpět na letiště.

POPRVÉ jsem přilétal na londýnské letiště Gatwick. Všechny předešlé cesty vedly na Stansted a tam jsem už vše "uměl". Z letiště Gatwick je nejjednodušší a nejlevnější způsob přepravy - Thameslink (ne Gatwick Express, je dražší). Jezdí do centra každou hodinu a díky skupinové jízdence nás cesta vyšla £8. Zariskoval jsem tedy a jízdenky zakoupil on line dva týdny předem. Zpáteční cestu na letiště, jsem však už riskovat nechtěl, vzhledem k výše popsané stávce a brzký ranní vlakový spoj vyměnil za taxi.

POPRVÉ jsem v Londýně využil taxi transfer na letiště. Sehnat cenově dostupné taxi na letiště pro šest lidí nebylo snadné. Využil jsem služby ubytovacího portálu Booking.com a jejich nabídky taxislužby. Osmdesáti minutová cesta nás stála £132, což je £22 na osobu.

Navzdory minimalizace rizika jsem s komplikací dopravy neměl klidné spaní. Vše se změnilo týden před odletem...

Zemřela královna Alžběta.

Problémy s dopravou byly vyřešeny. Nikdo se neodváží stávkovat v době smutku. Objevily se problémy jiného druhu. Tisíce a tisíce lidí mířilo do Londýna. Rozloučit se s královnou.

Cesta:

na vídeňské letiště i odlet na Gatwick proběhl velmi hladce a obdobně tak i cesta s Thameslink do centra. Za půl hodiny jsme vystupovali na stanici London Bridge a zde přestupovali na metro. Potřebovali jsme se dostat do čtvrti Seven Sisters, kde jsme měli reservovany pokoje.

Doprava v Londýně:

v Londýně je snadné se přepravovat metrem, autobusy (double Decker) i příměstskými vlaky. My jsme využívali nejčastěji metro a na přání členů skupiny autobusy. Dle jejich mínění z horního patra autobusů je ten nejlepší pohled na Londyn a úžasné spektrum lidí žijících v něm. Nejjednodušší způsob platby dopravy je pomocí platební karty (contactless). Globálně propagována Oyester Card má úplně totožné podmínky i ceny a nevýhodu v pořízení samotné karty (zaplatíte vratnou zálohu £5 a nabijete kartu urcitout částkou). Používání contactless karty je snadný: při každém vstupu a výstupu do metra označíme kartu (v autobusech jen při vstupu) a počet cest je zaznamenán na kartě a koncem dne vyúčtován. Existuje systém "capping" (zastropovani), což je zjednodušeně maximální denní částka, kterou utratite, poté už cestujete zdarma. Cena zastropovani je rozdělena podle zón. Zóna 1 - 2 denní Cap - £7,70. Zóna 1 - 3 denní Cap £9. My jsme měli smůlu, že Seven Sisters je první stanice v zóně 3. Využívali jsme trik, kdy jsme ze Seven Sisters odjížděli autobusy na nejbližší stanici metra v zóně dva. A vraceli se obdobně, do Seven Sisters autobusy. Protože londýnské autobusy neznají zóny a cena je vždy stejná £1,65 cesta. Tím jsem zároveň uspokojil přání spolucestující, jezdit hlavně autobusy.

Londýn - co vidět:

Jako předešlé cesty do Londýna jsme prohlídku začali Královskou cestou (Royal walk), neboli cestu mezi mosty. Metrem k Tower of London a přes Tower bridge na druhou stranu řeky a podél řeky pokračovali směrem k Milénium Bridge. V běžném době je zde spousta turistů, ale v době našeho pobytu zde postávalo mnoho tisíců převážně Britů, ne turistický naladěných, ale toužících ještě jednou spatřit svou Královnu. U Tower Bridge totiž začínala fronta, která se táhla až k Lambeth Bridge (most za Westminster Bridge). My jsme procházeli podél této fronty až k London Bridge podél pobřeží, tam nás odklonily a my se museli k Milénium Bridge dostat oklikou. Bylo zajímavé sledovat zástupy čekající, kdy jsem musel smeknout před jejím odhodláním, trpělivosti a disciplínou. Nevýhodou zástupu lidí bylo, že člověk měl obrovský problém vyfotit obrázek bez lidí. Výhodou bylo, že jsem se POPRVÉ dostal do Shakespearova divadla Globe. Pro čekající zde byly otevřeny toalety zdarma.

Po překročení Milenium Bridge a shlédnutí St. Paul's Cathedral jsme naskočili na metro a nechali se dopravit na Westminster station. Dle očekávání se kumulace lidí zde blížila maximální kapacitě, nejen proto, že se zde nachází slavný Big Ben (po spoustě let konečně opraven a opět odhalen), nebo Palace of Westminster (parlament), ale převážně kvůli Westminster Abbye), kde se nacházela rakev Královny Alžběty. My jsme se protlačili davy nahlédnout na London Eye a pak zpět přes most, POPRVÉ středem mostu, kde v běžném provozu jezdí auto za autem a autobus za autobusem.

Na Parlament street se situace mírně uklidnila a my nemuseli používat lokty v tlačenici. Kolem Downing street 10, kdy jsme opět nezahlédli britského premiéra, v našem případě premiérku Trussovou. Více štěstí jsme měli u Gardy Královskeho jezdectva, dorazili jsme právě včas na výměnu stráží. Zde se v plánu prohlídky nabízí dvě varianty, buď pokračovat po Parlament street asi půl kilometru až dorazíte na náměstí Trafalgar square, nebo projít jako my podloubím kolem kasáren na prostranství (o velikosti dvou fotbalovych hřišť), kde se konají přehlídky královského jezdectva a jiné. Pak vstoupit do parku St. James , projít jím až dorazíte k Buckingham Palace. Další variantou jak dorazit k Buckingham Palace je kopírovat the Mall. V době naší návštěvy byl the Mall nádherně vyzdoben desítkami britskými prapory.

The Mall.

Bohužel až k bráně Buckinghamského Paláce jsme se nedostali vzhledem k zástupům lidí, kteří přinášeli květiny s projevem úcty zesnulé panovnice. Členové mé miniskupiny se museli spokojit s pohledem z dáli od památníku Victoria Memorial.

Musím zmínit událost, která předcházela "návštěvě" Buckingham Palace. Procházeli jsme právě přehlídkovým prostranstvím (velkým asi jako dvě fotbalová hřiště), od kasáren jízdní gardy směrem do parku. Míjely nás stovky lidí, mířících k Buckingham Palace, když tu ke mně přistoupil muž a začal nám nabízet kávu či čaj a sušenky. Typický kavárenský naháněč, jakých je hlavně na jihu v přímořských oblastech jako much, pomyslel jsem si. Zdvořile jsem poděkoval, že nemáme zájem, ale muž v agitaci pokračoval a neustále ukazoval směrem, kde se kavárna nachází. " Zastavte se tam, dejte si šálek kávy. Odpočinete si, zahřejete. ", naváděl ten muž. "Je to vše zdarma, samozřejmě ", dodal. Na nátlak zbytku své miniskupiny jsem vše přeložil. Bohužel i s dodatkem o bezplatné konzumaci a byl přesvědčen následovat je směrem, kterým muž ukazoval.

Musím dodat, že většina z mé skupiny byli silně závislý kafaři a byli schopní vypít pět a více šálků denně. Snažil jsem se vyhýbat všem Starbucks, protože vždy cítili nutnost zastavit se zde na šálek. I když předchozí návštěva byla méně než hodinu dříve. Samozřejmě nás to časově zdržovalo v programu.

Jakmile jsme se blížili k občerstvovací stanici, což byl vlastně jen pojízdný stánek, všiml jsem si nápisu: Salvation Army. POPRVÉ jsem tedy využil pomoci Armády spásy. Nejsmutnější na celém příběhu mi přišel fakt, že mezi stovkami procházejících lidí zastavil muž (zvyklí na jednání s bezdomovci apod.) zrovna naši skupinu.

Po rychlém shlédnutí Buckinghamského Paláce jsme se prodrali davy asi do poloviny the Mall ze strany od parku a tam kolem památníku vévody z Yorku vykročili směrem k Piccadilly Cirkus.

Tady obvykle začínám, či končím prohlídku další části města. Od Piccadilly s nezapomenutelnými reklamními banery a tradiční sochou Amorka na kašně, přes Čínskou čtvrť (China Town), skrze náměstí Leicester square až na Trafalgar square. Asi dvoukilometrová procházka trvala více než dvě hodiny. Protlačit se davy čekajících ve frontách před restauracemi v China Town chvíli zabere. Také nutné foto v obchodě M&S a se sochami (hlavně Mr. Beana) na Leicester square trvalo déle než jsem očekával. Snad jen Trafalgar square jsme proběhli nečekaně rychle. K mé lítosti bylo celé náměstí uzavřeno, zahaleno a nepřístupno, stejně jako British National Galery.

Zde jsme vstoupili do jedné nejrušnějších stanic metra Charing Cross a vydali se na cestu do hotelu.

Další den jsme ihned z rána spěchali do centra, protože skupina měla slíbené překvapení - návštěvu Sky Garden v nejvyšším patře mrakodrapu lidově nazvaným "Vysílačka". Členové skupiny vyžadovali přesun pouze autobusy (double Decker), poněvadž v metru není tak zajímavý výhled jako z horního patra autobusu. To nám cestu trošku časově prodloužilo, ale časová rezerva byla dostatečná, takže, proč ne. Naneštěstí naše konečná zastávka byla přesně naproti Starbucks, takže další zdržení. Prohlídka Sky Garden je zdarma, je však nutno zamluvit termín online a nejlépe alespoň dva měsíce předem. Vstupenky jsou na jméno a před prohlídkou se kontrolují pasy. Sky Bridge jsme spojili s prohlídkou pomníku Velkého požáru Londýna (leží na cestě k Vysílačce, asi tři stovky metrů vzdálen), přidal jsem historický výklad události a někteří jsme i zapěli anglicky píseň London's burning, na melodii notoricky známé české táborové Červená se, line záře. S anglickým textem nebyl problém, je vytesán do mramorových laviček.

Z terasy Sky Garden se naskýtá úžasný výhled na celé centrum Londýna. Ale pozor, terasa se zavírá v 18hod; takže pokud si reservujete prohlídku poté, můžete si maximálně dát předražený nápoj v restauraci a užít si výhled na Londýn přes umaštěné sklo.

Asi za hodinu strávenou brouzdáním po nebezké zahradě jsem popohnal skupinu směrem na metro, stanici Monument. Odtud jsme se přepravili opět na stanici Westminster, protože se zde nachází molo s vyhlídkovými plavby po řece Temži s výkladem. Zakoupil jsem nejkratší trasu Westminster Bridge - Tower Bridge za 10£. Možností je vícero. Plavit se dá až na Greenwich. My jsme skončili u Tower Bridge a metrem pokračovali smer Hyde Park. Naplánováno bylo shlédnutí Vítězného oblouku (Marble Arch) a hlavně zastavka u Speaker's Corner a krátký naslech některých mluvčích. Ačkoliv nikdo ze členů skupiny nehovořil anglicky, myslím, že atmosféra místa je vždy skvělá. Jedinci, kteří obvykle stojí na bednách, schůdcích aj. barvitě popisují problémy Světa a posluchači s nimi často diskutují. Tentokrát bylo vše špatně. Po výstupu z metra jsme okamžitě zajistili, že o fotografii Vítězného oblouku členové přijdou, protože celé okolí této stavby bylo obsazeno velkým množstvím muslimských věřících, kteří zde s vlajkami a proslovy proti něčemu stávkovali. Proti čemu mi není známo, velkým obloukem jsme se stávkujícím vyhnuli a zamířili mírnou oklikou na Speaker's Corner. Ani zde jsme neměli štěstí, zřejmě vzhledem k pietě za zesnulou Královnu si zde nikdo na nic veřejně nestěžoval. Což jsem nikdy předtím nezažil.

Poslední den našeho pobytu jsme začali další věcí, kterou jsem nikdy při předchozích návštěvách Londýna nezkusil. A to prohlídkou interiéru slavného fotbalového stadiónu Arsenalu Londýn - Emirates Stadium. Nadšení nezazdilo ani vstupné 30£. Pro fotbalového fanouška je prohlídka kabin, zázemí, lavičky domácích skutečným zážitkem. Obzvlášť jsme si užili vstup tunelem na hrací plochu.

Část skupiny, která fotbalu neholduje, čekala naproti stadiónu ve stylové restauraci, kde jsme splnili povinost ochutnat tradiční anglickou snídaní (pro nás na oběd). Cena vcelku v normě na britské poměry - 12£. Slíbil jsem ještě rychlou zastávku u Harrym Pottera (na návštěvu Studia nebylo dostatek času ani peněz) na nastupisti 9 a 3/4 . Což je vlastně jen koutek na nádraží King's Cross . Byl jsem zde nespočet krát, ale vždy jsem měl problém nákupní vozík zapasovany do zdi najít. Tentokrát tomu nebylo jinak. Budovy jednoho z největších londýnských nádraží jsou dvě a atrakce je schovaná v rohu haly, vedle prodejny Harry Potter.

Zbývající část dne byla vyplněna ( na úpěnlivou žádost skupiny) nekonečnou procházkou po Oxford street a nákupem suvenýrů.

Vzhledem k častým návštěvám Starbucks jsme neměli šanci navštívit další předem plánovány části Londýna. Jako např. můj oblíbený Camden Town, Covent Garden, nebo prohlídka Národního muzea (British Museum). Jsem si, ale jistý, že si všichni výlet užili, i pro mě, i když Londýn znám velmi dobře byl návrat po letech velmi příjemný. Už teď začínám plánovat cestu pro další skupinu na příští rok.

Ubytování:

Útočiště jsme nalezli ve čtvrti Seven Sisters, což je typická čtvrť s africkou komunitou, takže jsme běžně byli na ulicích jediné bledé tváře. Pro většinu členů skupiny, kteří byli poprvé "na západě" mírný kulturní šok. Další dny si na tuto odlišnost zvykli a doslova si ji užívali. Nevýhoda Seven Sisters je, že leží ve třetí zóně metra. Tedy finanční nevýhoda, časově to není až tak velký problém. Za půl hodiny jste v centru.

Jídlo, pití:

Existují dvě věci, které si, vždy snažím v Londýně dát. Ráno pravá tradiční anglická snídaně a později fish & chips. Obojí splněno. I když fish & chips v tureckém fast foodu bych asi měl fajku splnění ubrat. K pravému to mělo stejně daleko jako, když cestujete do Londýna z ČR autobusem. Na druhou stranu to nejopravdovější fish & chips jsem měl jen jednou při mé první cestě na ostrovy, před pětadvaceti lety. Nebylo to, to úplně mastné podávané v novinách, ale v papíru ano.

Závěr:

Zdá se, že Londýn bude pro mne nekonečnou destinací. Již teď se rýsuje další skupina, která by ráda tuto metropoli navštívila. Otevřu tím svou druhou desítku a myslím, že to tím neskončí. Lidi Londyn prostě baví.