Málaga, Gibraltar, Caminito del Ray - srdcovka.

Kdy?	10.6.-14.6. 2023
Jak?	Skupina (18 lidí)
Kurz:	1 EUR-24 CZK

Dlouho plánovaný a několikrát zrušený výlet na jih Španělska se konečně uskutečnil. Sedmnácti členná skupina byla paradoxně převážně tvořena ženami s výjimkou jednoho muže a mé maličkosti. Sedm zástupců ženského pokolení tvořily dívky šestnácti, sedmnáctileté, tedy "puberťačky". Myslím, že jsem jako skupina fungovali velice dobře a žádné závažné společenské excesy se nekonali. Nebylo ani na ně čas, celý výlet byl naplánován velmi aktivně.

Přestože je v nadpisu článku jako první uvedena Málaga, nutno podotknout, že nejvíce času jsme trávili jinde. Jako základnu jsme zvolili malebné přímořské město Benalmadena, vzdálené přibližně dvacet minut jízdy vlakem z letiště.

Přeprava:

Vzhledem k brzkému letu nebylo možné cestovat na Vídeňské letiště vlakem. Využil jsem služeb regionálního autobusového přepravce a ten nás dostal na letiště dvěma minivany. Stejný způsob jsme využili i po návratu z letiště domů, i když jsem trošku váhal mezi mým oblíbeným vlakem, poslední večerní spojení. Nakonec časová rezerva mezi plánovaným přistáním a odjezdem vlaku rozhodla (přílet 20:55, odjezd vlaku 21:30). Nechtěl jsem riskovat, obzvláště s velikou skupinou. Nakonec se mé rozhodnutí ukázalo jako správné. Letadlo mělo totiž devadesát minut zpoždění.

Z letiště v Malaze jsme se dostali do Benalmadeny vlakem přímo z letiště - nádraží se nachází asi třista metrů od východu z příletové haly. Jednosměrná jízdenka stojí 2,85 EUR, z toho 0,80 EUR dobíjecí karta. Zpáteční cesta nás tedy stála 2,05 EUR a na dvacet minut jsme zablokovali automat na nádraží (dobít sedmnáct karet chvíli trvá). Menší čáru přes rozpočet mi přinesl mylný údaj z internetu o existenci karty o desíti jízdách, která je přenosná, cenově výhodná a ideál pro skupiny. Na nádraží jsem se dozvěděl, že takovou kartu koupit nelze.

Benalmadena:

překrásné turisty oblíbené místo s pěknými plážemi a čistým mořem. Kromě běžného slunění na pláži nabízí spoustu dalšího vyžití: akvárium, Selwo Marina - delfíni show, lanovku na horu nad Benalmadenou s výhledy až do Afriky, nebo jen příjemnou procházku po parku Parque de la Paloma.

Málaga:

je historické město z 8. století se zachovalými stavbami. Nejvýznamnější z nich, kterou by neměl vynechat žádný návštěvník jsou Alcazaba, Gibralfaro a kolosální Malagská katedrála. Mimo jiné, znalce umění jistě zaujme muzeum místního rodáka Pabla Picassa.

Alcazaba, Gibralfaro:

je velmi zachovalá stará palácová pevnost z maorské doby. Spolu s výše položenou pevností Gibralfaro tvořily stěží průchodné obranné opevnění. Vždy mě překvapí výše vstupného. Dospělí 3,50 EUR, studenti 1,50 EUR. Od mé poslední návštěvy změnili způsob prodeje vstupenek, nyní jen z automatů. Pokud se někdo rozhodne navštívit jak Alcazabu tak Gibralfaro, lze přímo zakoupit kombinovanou vstupenku za 5,50 EUR.

Katedrála:

Katedrála vtělení páně nebo prostě Malagská katedrála je vskutku kolosální stavba. Je možno vystoupat až na věž, kde se vám naskytnou malebné výhledy. Vstupné: katedrála 8 EUR, s věží 12 EUR.

Picasso Museum:

Jen pár minut chůze od katedrály narazíte na muzeum místního rodáka Pabla Piccasa. Nejvýznamnějšího malíře kubismu. Pro fanoušky výtvarného umění, nutnost. Obsahuje několik různě obsáhlých okruhů.

Caminito del Ray:

Asi hodinu jízdy z Málagy se nachází vesnice populární převážně mezi turisty a horolezci El Chorro. A jen kousek od ní se v horské soutězce je Caminito del Ray, neboli Královská cesta, také stezka smrti. Název je výstižný, protože v minulosti na ní zemřela spousta dobrodruhů. Tehdy, ale nebyla nijak chráněna například zábradlím. Na fotografii je to ta spodní, pod později upravenou, naprosto bezpečnou, určenou pro širokou veřejnost.

Já jsem pro svou skupinu pronajal autobus od místní autobusové společnosti. Vstupenky byly samozřejmě zakoupeny mnohem dříve na první ranní turnus, 8:45. Mírný zádrhel nastal při domluvě s dispečerkou firmy, která mi tvrdila, že dvacet minut chůze od parkoviště ke vchodu je více než dostačující. Teď si myslím, že dáma ( jinak velmi milá a přátelská) zde nikdy nebyla. Vysvětlení: ke vchodu na stezku se auty, či autobusy nelze dostat. Nachází se zde velké parkoviště, z kterého se musí přírodním terénem dostat ke vchodu po svých. Délka trasy je cca. 2,5 km.

To za dvacet minut nelze zvládnout ani rychlou chůzí. Jakmile jsem si to uvědomil rozhodl jsem se, že si dám ranní rozcvičku a ke vchodu doběhnu. Tam se pokusím obsluhu přemluvit, aby počkali na zbytek mé skupiny. Doběhl jsem přesně na čas a ještě zadýcháný jsem vše vysvětlil ochrance. Mladík mě uklidnil, že patnáct minut na mé lidi počká. K mému překvapení se pár minut po mém doběhu začali objevovat zbylí účastníci mé skupiny, kteří běželi za mnou.

Celá trasa kaňonem je asi sedm kilometrů dlouhá a je jednosměrná. Končí ve vesnici El Chorro odkud často jezdí autobusy zpět na parkovišti, kde většina lidí zanechá své vozy.

Pokud se budete nacházet v této oblasti, určitě si návštěvu Caminito del Ray nenechte ujít. Jezdí sem autobusy z Malagy. Jen doporučuji koupit vstupenky minimálně měsíc předem. Cena: bez průvodce 11 EUR ( včetně poplatku za on line rezervaci), s průvodcem 18 RUR.

Ronda:

je skalní město, vzdálené hodinu jízdy z Caminito del Ray. Je to turisticky velmi oblíbené místo, jehož dominantou je bezesporu Nový most (Puente Nuevo). O kus dál se nachází ještě Starý most (Puente Viejo), ten však tolik turisty nezajímá. K dalším místům stojícím za návštěvu určitě patří stará býčí aréna (vstupné 9 EUR), malebné náměstí a hlavní třída se spoustou obchůdku se suvenýry a restauracemi.

Puente Nuevo.

Puente Viejo. Náměstí. Ronda.

Gibraltar:

další celodenní výlet, který jsem pro svou skupinu naplánoval byl výlet na Gibraltar. Gibraltar je zámořské území Velké Británie, kde platí pravidla jako v Británii ( platí se librami, přechází se přes hraniční kontrolu - pas nutný atd.). Jen v levo se zde nejezdí.

Na přesun z Benalmadeny na Gibraltar jsem opět využil služeb místního přepravce a tentokráte s menším autobusem (pro dvacet osob) jsme vyrazili v devět hodin směr Gibraltar. Nutno dodat, že se Španělům nechce vstávat příliš časně a dřívější odjezd nechtěli moc akceptovat. A to byla velká chyba mého plánu. Vše jsem podřídil tomu, abychom na území Gibraltaru strávili alespoň pět hodin. Doba jízdy neměla překročit hodinu a půl jedním směrem. A to byl velký omyl. Vzhledem k dopravním zácpám se čistá doba jízdy přehoupla přes dvě hodinky a je nutné připočítat minimálně půl hodiny na přechod přes hraniční přechod. Nelze jej přejet dopravním prostředkem, autobus nás nabral až za celnicí. Protože jsem měl autobus pronajatý na deset hodin, čas určený na samotnou prohlídku se dost zkrátil. Bylo nezbytné upravit původní itinerář.

Vesměs to nejdůležitější kromě Europa Point s majákem se nachází na skále - Rock of Gibraltar.

Nahoru je možné se dostat třemi způsoby: pěšky, což je nejnamáhavější výběr a také časově nejnáročnější. Podle dostupných informací zabere přibližně čtyři hodiny (tam i zpět). Druhý způsob je lanovkou. Původním plánem byla kombinace - nahoru pěšky, zpět lanovkou. K obrovské úlevě teenagerovské části skupiny jsem musel plán změnit a z časových důvodů zvolit způsob lanovka - lanovka. Cenově se nedělo nic hrozného, protože cena jednosměrné jizdenky byla jen nepatrně dražší. Jednosměrná - 34.50 GBP, zpáteční 37 GBP. Pro upřesnění, v ceně už je započítán poplatek za vstup do přírodní rezervace, bez kterého se na skálu prakticky nedostanete, začleňuje vstupy na všechny "atrakce" na skále. Ten činní 18 GBP. Vstupit do parku je možné následujícími způsoby: přes Židovskou bránu (Jews gate), Maorský hrad (Moorish castle), Ďábelská průrva ( Devils gap) a samozřejmě lanovkou.

Vše předem naplánované se změnilo během jedné minuty, když jsem se skupinou spěchali k lanovce. To nás odchytil místní chlapík a nabídl nám další způsob, jak se dostat na skálu. A to jeho auty. Nikdy předtím jsem se pouličními prodejci, či nabízeči čehokoliv nenechal zlákat, ale chlapík mě ubil argumenty. Tím, že nás auty přiveze až přímo před všechny atrakce a počká na nás a převeze dále nám mělo ušetřit spoustu času. A cena byla jen tři libry vyšší než obousměrná jízdenka lanovkou, tedy 40 GBP a bonusem bylo i předání zajímavých informací od někoho, kdo celý život na Gibraltaru žije. Členové skupiny se dlouho nerozmýšleli a odsouhlasili změnu.

Na skále by jste neměli vynechat následující:

St. Michal 's Cave ( jeskyně svatého Michala) s úžasnou světelnou show.

Winsor suspension bridge (visutý most).

Apes Den, místo s výskytem gibraltarských Makaků. V době naší návštěvy se zde nacházely pouze dva kusy. Většina byla poblíž Gibraltar Skywalk - což je skleněná plošina ve výšce 340 metrů s dech beroucimi výhledy na dva kontinenty a tři státy. A o několik metrů poblíž je něco jako krmící stanice a tady skotačícich opičáků byly desítky. Ještě zmíním jedno místo, které jsme my nenavštívili: Great siege tunnels (podzemní tunely) - 52 km dlouhé tunely, sloužící armádám jak v 18. století, tak v průběhu druhé světové války.

Pro většinu mé skupiny a nejen tu nejmladší byly největším zážitkem opice - Makak (Magot bezocasý). Průvodci bedlivě dbali na to aby se jim nic nestalo, ač byly velmi drzé a neodbytné ohledně jakéhokoliv jídla. Není divu, protože legenda praví, že dokud budou opice na Gibraltaru, zůstane Britským.

Díky nečekané časové úspoře jsem mohli, nejen nakoupit suvenýry, ale stihli jsme se ještě zajet podívat na runway Gibraltarského letiště, která je zajímavá tím, že slouží i jako spojnice pro pěší i auta. Takže, když vzlétá a přistává letadlo, spadnou závory a čeká se, až bude možné opět runway opět bezpečně přejít.

Zmíním ještě jednu zajímavost: při příjezdu autobusem na Gibraltar, na parkoviště autobusů při vystupování z autobusu jsem si všiml, že mě vyfotila poblíž stojící mladá žena. Jak jsem se později dozvěděl, vyfotografovala úplně všechny. Nakonec jsem na tuto situaci zapomněl. Při zpáteční cestě nás autobus nakládal u ranwaye, která leží vedle celnice a jen teenagerky jely autobusem z parkoviště. Ty nám pak sdělily, že na ulici před parkovištěm bylo možné zakoupit magnetky z Gibraltaru s našimi obličeji. Dle svědectví holek bylo prodejci jedno kdo si magnetku koupí.

Jídlo, pití:

tentokrát jsem vynechal španělské nejtypičtější pokrmy jako tapas nebo paella. Jelikož naše základna byla na pobřeží, večeře byly zaměřeny na plody moře, jako slávky, nebo oliheň (kalamáry). Slávky nezklamaly, jako obvykle, ale kalamáry byly odporné. Nechali jsme se zlákat ( s teenagery) "naháněči" na promenádě do jedné vcelku pěkné restaurace s výhledy na moře a byl to evidentně špatný výběr. Kalamáry byly očividně špatně uvařené. S každým soustem mezi zuby skřípal snad písek a sousto samotné chutnalo velmi hořce se silnou rybí dochutí. Hrůza. Ostatní u stolu nebyli také příliš spokojeni. Na druhou stranu jsem měl konečně čest ( v jiné restauraci) ochutnat gazpacho - studenou rajskou polévku a byl jsem spokojen nadmíru. Z fastfood občerstvení zmíním oblíbené 100 Montendidos a Taco Bell.

Co se nápojů týče, je zbytečné se rozepisovat o španělském vínu, obzvláště červeném. I to nejlevnější chutnalo dobře a španělský Don Miguel (pivo) patří k těm celkově nejlepším.

Gazpacho

Závěr:

konečně se mi zadařilo (po předchozích zrušených letech) se pochlubit s mým nejoblíbenějším místem i ostatním. Výlet vyšel, až na detaily (Gibraltar) skvěle. I dvouhodinové zpoždění při zpátečním letu dobrý pocit nezkazilo. Už teď se těším až příští rok přijedu ukázat krásy Andalusie dalším účastníkům.