NEAPOL - místo, kde pizza chutná a historie dýchá

Kdy?	21-28.7. 2021
Typ cesty:	Rodinný
Kurz:	1 EUR - 26,4 CZK

Cesta do Neapole

Celý výlet byl naplánován jako kombinace odpočinkové plážové části s tou poznávací, k čemuž blízkost světově proslulých Pompejí nabádá. Nebál bych se celý výlet pojmenovat jako „výlet plný nečekaných překvapení“. Jako všechny ostatní, i tentokrát nás do metropole regionu Kampánie přepravila společnost WizzAir z letiště Vídeň. Tam jsme se dostali vlakem ČD, s krátkým přestupem na vídeňském hlavním nádraží, kde se přestupuje na spoj rakouských ORF. Zpáteční jízdenky jsem pořídil online na webu Českých drah přibližně měsíc předem a to na celou trasu, tedy Brno - Vídeň hlavní nádraží a Vídeň hlavní nádraží - Vídeň letiště. „Poslední nečekané překvapení“ naší cesty nás čekalo po přistání a kontroly spojů z letiště na hlavní nádraží, protože spoj na naší jízdence neexistoval. V čase udaném na naší jízdence žádný vlak nejel. Jen o patnáct minut dříve, nebo čtyřicet později (to bychom však nestíhali přestup na vlak do ČR). Naštěstí jsem tuto okolnost zjistil včas a rozhodli se využít dřívějšího spoje a doufali, že v případě kontroly jízdenek bychom se snad nějak domluvili. Vzhledem k mé negativní zkušenosti s revizory v Bukurešti, jen o dva týdny dříve jsem nebyl úplně klidný. Nakonec v průběhu patnácti minutové „černé jízdy“ nikdo jízdenku vidět nechtěl.

Cesta z neapolského letište:

Z letiště v Neapoli, které je vzdáleno jen šest km od centra existuje několik způsobů jak se dostat do města. Taxi za cca. 15 EUR , nejdražší, ale nejrychlejší způsob - za 5min. jste v centru. Přímý autobusový spoj Alibus, cena 4 EUR, jízdenku lze pořídit v automatech přímo na letišti, případně přímo u řidiče (5 EUR) a autobusy se nacházejí jen 100 metrů od výstupu z příletové haly. My jsme jako vždy využili nejlevnější i když ne nejsnadnější způsob a to městskou dopravou. Zastávka se nachází cca. 700m od letiště a jednosměrná jízdenka stojí 1,10 EUR, přestupní (90min.) 1,60 EUR. Nejblíže našemu ubytování, které se nacházelo jen jeden kilometr od Napoli Centrale, což je hlavní vlakové nádraží a stanice metra jezdila linka autobusu č. C 68.Realita byla mnohem složitější než uvádí popis výše. Zastávku autobusu jsme sice pomocí google maps našli bez větších problémů, ale již první dojmy z Neapole po cestě k autobusu byly velmi silné. Neustálé troubení, skůtry všude kam se podíváš, pokud máš možnost, protože zrak je nutno upírat pod nohy, kde se nachází neuvěřitelné množství odpadků, exkrementů, děr a jiných nerovností. V průběhu přípravy cesty jsem získal dost informací od těch co zde byli před námi, ale skutečnost je barevnější a intenzivnější. To se prostě musí vidět. Dcera už po pěti minutách strávených v Neapoli se chtěla otočit, vrátit se zpět na letiště a odletět domů.

Dalším poznatkem bylo, že i přesnost je Neapolitanům cizí. I když jízdní řády existují, autobusy se jimi moc neřídí. Na ten náš jsme čekali více než hodinu, ale nakonec přijel. Problémem bylo i zakoupení jízdenky, protože nebylo kde, na rozdíl od Alibusu. Na autobus nás čekalo více a z debaty s dvojicí Chorvatů a skupinky místních jsem se dozvěděl, že ani oni žádný lístek nevlastní. Takže hned první jízda byla „na černo“.

Ubytování v Neapoli

Přestože neustále popisuji náš výlet jako cestu do Neapole, skutečnost byla taková, že jsme zde strávily pouze tři noci, na zbylé čtyři noci jsme si pronajali apartmán od Airbnb v Torre Annuziata, přímořském letovisku třicet kilometrů vzdálenému z Neapole. První noc po příletu a dvě další noci před odletem jsme si zajistili pokoj v ubytování s příznačným názvem "Luxury apartments" přes Booking.com. Za cenu 40 EUR noc pro tři osoby se snídaní (i když velmi skromnou) jsme získali vskutku zářivě čistý pokoj. Nutno dodat, že původní plán byl mírně odlišný a poslední dvě noci jsme měli přespávat v jiném apartmánu. Začínal jsem posledním "nepříjemným překvapením", pokračuji „prvním nepříjemným překvapením“. Několik dní před odletem jsem běžně ve spojení s ubytovatelem a navzájem se ubezpečujeme, že je vše dle domluvy, tedy, že opravdu přijedeme a na oplátku, že je vše pro nás připraveno. Tentokrát jsem postrádal jakoukoliv odezvu od posledního pronajímatele. Tři dny před odletem jsem jej tedy kontaktoval sám, zasláním e-mailu. Kupodivu odpověď dorazila velmi rychle, ač viditelně sestavená pomocí google translate, velmi pochopitelná. Ve zprávě mě žádali, abych zrušil rezervaci na Booking.com, protože předešlý den došlo k uzavření hotelu policií. Nevím, jak bych situaci řešil, kdybychom dorazili do hotelu ve smluvený čas a tam nás odmítli ubytovat. Takto se mi podařilo na poslední chvíli zamluvit za rozumnou cenu pokoj opět ve Luxury apartments, který původně nebyl volný.

Torre Annunziata

Je přímořské město s asi čtyřiceti tisíci obyvateli. Zajímavé je pláže mi s černým pískem, výhledem na Vesuv a hlavně blízkostí Neapole a Pompejí. Z Neapole se sem dostanete vlakem za přibližně 40 min. a jízdenka stojí 2,80 EUR. Důležité je si dát pozor, protože zde existují tři vlakové stanice: nejpoužívanější jsou Centrale a Villa Regina a pak je zde ještě Citta. Torre Annunziata je město, které jsme si vybrali jako takovou základnu s blízkostí moře a pláží ze které bychom vyrazili na prohlídku velkolepých Pompejí a slavné sopky Vesuv, kterou jsme z pláže každodenně měli na očích a která před mnoha lety město zaplavila lávou a zapříčinila, že plážový písek není žlutý jako všude jinde, ale černý. Torre Annunziata je rozdělena na dvě části, tu více turistickou a část, kterou převážně obývají domácí. My jsme měli apartmán přes Airbnb v části, jejíž ulice přesně kopírovaly ulice neapolské svými nečistoty, hlukem a všude přítomnými skůtry. Bylo fajn potkávat místní, pozdravit se nebo si dávat stejné jídla na ulici. Například čerstvá bageta z malého krámku v "naší části Torre" s plátky zrovna nakrájeného pršuta a mozzareli byla výtečná. A jen 2 EUR (více v sekci Jídlo, pití).

Pompeje (POMPEI)

Když už jste jednou v Neapoli, bylo by netaktické nenavštívit světoznámé Pompeje. Navíc, když máte základnu necelé čtyři kilometry od vstupu.

Pompeje byly až do roku 79 našeho letopočtu rozsáhlým prosperujícím starořímským městem, než došlo k výbuchu poblíž se nacházející sopky Vesuv a následnému pokrytí žhavou lávou a kompletnímu zničení. Zničena byla i další města, např. Oplontis (více níže), ale Pompeje jsou svou velikostí a významemnejznámější a nejnavštěvovanější.

My jsme vzhledem k blízkosti zvolili nejlevnější způsob přepravy do Pompejí a to po vlastních. Z Torre Annunciata samozřejmě jezdí i vlak a to z obou stanic. Jednosměrná jízdenka na stanici Pompei Scala vyjde na 1,30 EUR. Z Neapole existuje spojení z Napoli Centrale a cena jízdenky je 2, 80 EUR. Z Neapole vyráží samozřejmě i spousta organizovaných autobusových zájezdů, jejíž cena bude mnohem vyšší. Na náměstí Pizza Garibaldi naleznete spousty prodejních kiosků.

Pokud se dostanete až ke vstupu do areálu, přichystejte si 15 EUR, jestliže jste starší než dvacet čtyři let, mladší platí pouze 9 EUR, ale jako mladiství do osmnácti jdete dovnitř úplně zdarma. V ceně vstupenky je i průvodce, který se vám bude nabízet hned za pokladnou. My jsme odmítli, očekávali jsme, že by se to časově natahovalo. V letních měsících doporučuji přibalit si dostatek vody a pokrývku hlavy. Budete se nacházet převážnou část času pod otevřeným nebem a jak dlouhý ten čas bude, záleží na velikosti vašeho zájmu o historii. Objekt je vážně obrovský, vždy když jsme si mysleli, že jsme museli projít vše, objevila se za rohem nová ulice, či náměstí. Nakonec jsme zde zůstali něco těsně pod tři hodiny a asi jsme nevstoupili do každého stavení, ale dočetl jsem se, že některým návštěvníkům i pět hodin bylo málo.

Oplontis (Villa Poppea)

Další ze zničených starořímských měst po výbuchu Vesuvu bylo Oplontis. Zde zůstali zachovány dva velké objekty. Jeden z nich, Villa Poppea patřil druhé manželce císaře Nera, jménem Poppea Sabina. Pompeje jsou samozřejmě mnohem větší, ale i návštěva Oplontis stála za to. Navíc, když jsme jen tři sta metrů odtud byli ubytováni. Oplontis je vzdálen jen dvě stě metrů od nádraží Villa Regina na trase Pompeje Scali - Neapol Centrale. Vstupné pro dospělé 5 EUR, mladiství 2 EUR, děti opět zdarma. Pokud plánujete navštívit Oplontis i Pompeje, doporučuji zakoupit v Pompejích vstupenku za 18 EUR a vstup do Oplontis a také do Herkulaneua.

Vesuv (Vesuvinus)

Výlet na vrchol Vesuvu jsme naplánovali na další den, nikoli ihned po návštěvě Pompejí, ačkoliv spousta cestovatelů tak činní. Kombinace obou míst by zabrala celý den, ale není nemožná, domácí úřady i turistům vychází vstříc tím, že zastávku veřejné autobusové dopravy umístili přímo u východu z areálu Pompejí. Pro ty co přijedou vlakem, je vzdálenější jen o asi tři sta metrů. Jízdenka stojí 2,70 EUR a autobus vás za 50 min. vyveze až pod úplný vrchol do výše 1000m. Tam se nachází vstupní brány a stezka až ke kráteru. Jízdní řád trasy Pompei Scala - Vesuvius naleznete zde: www.visitpompeiivesuvius.com. Další možností je využít organizované dopravy, autobusy a agenti nabízející výlet na Vesuv se nachází hned u východu z nádraží. Cena za osobu se pohybuje kolem 10 EUR. Samotné vstupné na Vesuv vyjde na 10 EUR, pokud náhodou neměříte méně než 1,2m. Jestliže ano, pak máte vstup zdarma.

My jsme zvolili výše popsaný postup dopravy k Vesuvu. Z Torre Annunciata vlakem na Pompei Scala, rychlý přesun k autobusu a po zakoupení jízdenky u řidiče společně se zpola zaplněném autobusem vyrazili k vrcholu. Samotná cesta byla zajímavá, převážně při stoupání serpentinami do kopce. Nejen poutavé výhledy na Neapolský záliv, ale i způsob jízdy, kdy řidič před každou zákrutou mocně troubil, aby protijedoucí vozidla na úzké klikaté cestě upozornil o své přítomnosti. Napadlo mne kolik zde bylo asi havárií.

Ta pro nás největší nastala po dosažení konečné autobusu, místa, odkud už zájemci musí ke kráteru pěšky. Tedy až po zakoupení vstupenky. A zde přišlo druhé nečekané překvapení našeho výletu. Přicházíme k bráně a starší, vážně a důležitě se tvářící muž říká,

"Lístek, prosím!!"

" O to přesně jsem chtěl požádat já vás", reaguji.

" Vy nemáte lístek ?", ptá se.

" Ne, právě jsem jej chtěl u vás zakoupit", odpovídám.

" Vstupenku jste si měl zakoupit online, pokud jste to neudělal, nahoru se nedostanete.", vyráží nám dech.

Jednoduše, nedávno bylo zavedeno nové pravidlo omezení počtu návštěvnosti. I když jsem předešlé dny strávil na internetu spoustu času vyhledáváním informací o Vesuvu, tuto skutečnost jsem nenašel. Pokoušeli jsme se operativně lístky zakoupit online, ale marně. Na ten den byla kapacita vyčerpána. Nutno dodat, že stejně smíšené pocity měla většina lidí okolo. Stejným autobusem se zpět vraceli prakticky všichni, kteří s námi jeli nahoru. Máme tedy další důvod proč se do Kampánie znovu vrátit.

Neapol - co vidět

Další den jsme se vlakem vrátili zpět do Neapole do "našeho" Luxury apartmentu a započali průzkum všeho, co vábí všechny cizince k návštěvě tohoto zvláštního města. A že toho nebylo málo.

Pokud jste ubytovaní v centru, nebo blízko centra, většinu důležitých pamětihodnostní lze obejít pěšky. My jsme občas využili i metro, ale hlavně ze zjištních důvodů, protože neapolské metro je prostě úžasné.

Z naší základny, blízké Piazza Garibaldi, tedy vedle Napoli Centrale, prakticky centra města jsme vyrazili do ulice Spaccanapoli, což je hlavní tepna rozdělující staré a nové město. Také se jí říká "rozdělovač". Je neuvěřitelně úzká a neustále okupovaná spoustou skůtrů. Prostě nevíte, kam dřív uskočit. Je opravdu dlouhá a rovnoměrná a z vyšší výšky si tu hranici mezi městy můžete názorně představit, Například z Castel Sant Olmo (více níže) je hranice velmi viditelná.

Ulice betlémů.

Z ulice Spaccanapoli se za pár minut dostanete do další významné ulice, a to Ulice betlémů. Pokocháte se pohledem na neuvěřitelně precizní práci řezbářů, propracovanou do všech detailů. Většina figurek se pohybuje a vytváří přesnou kopii skutečných činností

Zmíním například figurky chirurga operujícího pacienta. Po pár krocích se dostanete na náměstí Piazza del Gesu Nuevo s nádhernou bazilikou Santa Chiara a stejnojmenným kostelem. Uprostřed náměstí se tyčí obelisk Neposkvrněného početí (spire of Gulia).

Piazza del Gesu Nuevo.

Castel Nuovo (Nový hrad)

Hrad ležící na pobřeží ze 13. století, bývalé královské sídlo. Vstupné 6 EUR. My jsme prohlídku interiéru hradu vynechali a spěchali ke Královskému paláci, se zastávkou v nedaleké galerii Umberto. Na pobřeží se nachází ještě jeden z hradů, a to Castel dell´Ovo (více níže).

Galleria Umberto

Jen necelých sto metrů vzdálená nákupní pasáž, ležící přímo naproti divadla a operní síně San Carlo. S nádhernou prosklenou střechou. Z galerie Umberto je to jen pár kroků na hlavní Neapolské náměstí Piazza del Plebiscito, kde se nachází Královský palác (Royal Palace), který mi svým zjevem palác moc nepřipomínal. Naproti paláce se nachází úchvatná Bazilika San Francesko di Paola (Bazilika svatého Františka z Paoly). Náměstí svou rozlohou nabízí pořádání různých uměleckých akcí. Bývají zde také koncerty, či festivaly pod otevřeným nebem. V minulosti zde účinkovali například Sting nebo Bruce Springsteen.

Galeria Umberto.

Královský palác (Royal Palace).

Basilika San Francesco Di Paola.

Castel dell' Ovo (Vaječný hrad): Vydáme - li se z náměstí podél Královského paláce směrem dolů, dostaneme se na pobřeží. Půjdeme - li stále podél moře brzy narazíme na druhý z fenomenálního hradů. Směr cesty k hradu není obtížné určit, protože téměř celou cestu budeme na druhé straně ulice od moře míjet luxusní hotely. Jeden vedle druhého. Castel dell' Ovo se nazývá Vaječný hrad, protože podle legendy je v jeho základech zazděno celé vejce a pokud dojde v budoucnu k jeho poškození, postihne Neapol pohroma. Hrad je využíván na konání různých kulturních akcí, také jako oblíbené místo k focení novomanželů. Vstup je oficiálně zdarma. Nás bohužel zasáhl stejný fenomén jako na Vesuvu. Bez předchozí on-line rezervace se dovnitř nedostanete.

Castel dell'Ovo.

Castel Sant'Elmo (Hrad Svatého Eliáše):

Na kopci Vomero, nejvýše položeném bodě Neapole se tyčí hrad, či pevnost na kterou byl později přestavěn, Castle Sant'Elmo. Hned vedle stojí další zajímavost, klášter Svatého Martina (Certusa do San Martino). Z hradeb pevnosti se naskýtá neuvěřitelný pohled na celý Neapolský záliv, včetně samotné hory Vesuv. Aby jste se sem dostali, můžete využít několik možností přepravy jako metro, autobus, lanovku, nebo taky pěšky. My jsme zvolili kombinaci, nahoru metrem linka 1 do stanice Vanviteli a pak kousek pěšky a zpět pěšky po dlouhatánských schodech (cca 2km) až do Španělské čtvrti, tedy prakticky do historického centra.

Castel Sant' Elmo - pohled od Královského paláce.

Informace o vstupném do pevnosti se různí. Mělo by to být kolem 9 EUR. Zmiňuji, mělo by, protože my jsme ze záhadného důvodu neplatili nic.

Pohled z pevnosti na Neapolský záliv. V popředí klášter Svatého Martina. V pozadí Vesuv.

Španělská čtvrt (Quartieri Spogneli): Je historická část města. Byla vystavěna v 16. století pro španělské vojáky. Hustě zastavěná s typickými úzkými uličkami, je často považována za nebezpečnou a některé zdroje varují před její návštěvou, ale v Neapoli není nic původnějšího a autentičtějšího, než tato oblast.

Španělská čtvrt, cestou z Castel Sant'Elmo.

Neapolské metro: Informace ohledně městské či meziměstské autobusové dopravy jsem uvedl výše. I když většina Neapolských památek lze snadno obejít pěšky bez větší námahy, Neapolským metrem se svést doporučuji jen tak. Převážně stanice žluté linky L 1 jsou nezapomenutelné svým uměleckým designem. Naše nejoblíbenější byly Toledo, Universitate a naše výchozí Garibaldi. Co se týče jízdenek, jejích koupě nám připravila další nečekané překvapení. Existují tři druhy jízdenek a to jednosměrná za 1,10 EUR, přestupní (90 min) za 1, 60EUR a celodenní za 4, 50 EUR. My jsme měli zájem o celodenní jízdenku, ale k mému velkému překvapení mi prodejcem ve stánku bylo řečeno, že neexistuje. Dával jsem to za vinu jazykové bariéře a posunul se k vedlejšímu prodejci i s popisnou fotografií jízdenky v telefonu. I zde byla stejná odpověď. Celodenní jízdenka není, byla zrušena. Celkem by mě zajímalo, jestli je dnes tento druh jízdného dostupný, protože všechny dostupné webové stránky celodenní jízdenku zmiňují. My jsme pořídili přestupní jízdenku a hodinu a půl jsme strávili potulovaním po Neapolských stanicích. Nutno dodat, že čekací doba na vlak je v Neapoli opravdu dlouhá, není výjimkou čekat i déle než dvacet minut.

Stanice Toledo.

Jídlo a pití v Neapoli:

Vždy, když jsem v jiné zemi, se snažím jíst, to, čím se stravují lidé v oné zemi žijící. V Neapoli se nám to povedlo dostatečně. Převážně v Torres, kde jsme byli ubytováni v jejich sousedství.Rodinná pizzerie V Torre. A jejich výborná pizza.

Zopakuji již zmíněnou bagetu s čerstvým pršutem (Prosciutto) a Mozzarellou (2 EUR) z malého rodinného lahůdkářství. Mozzarella patří k Neapoli, obzvláště ta buvolí (Buffalo Mozzarella). K tomu jsme si tamtéž zakoupili láhev domácího červeného vína za 1 EUR. Velmi oblíbené také byly "take away" kornouty, na které se poblíž Betlémů stálý tak dlouhé fronty, že byl potřeba koordinátor, aby bylo umožněno zprůchodnění uličky. Na výběr bylo z pěti druhů. My si vybrali kornout s mořskými plody za necelých 5 EUR.

Kornout s mořskými plody.

A samozřejmostí v Itálii je pizza. Výtečná byla v malé pizzerii v Torre, ale také ve Španělské čtvrti, kdy jsme se nechali zlákat odchytávačkou na ulici Via Toledo a zavést do pizzerie Donna Luisa, kterou bychom v úzkých a spletitých uličkách Španělské čtvrti těžko bez pomoci našli. Jako poslední oběd před odletem zpět domů jsme si objednali to nejstylovější pro Neapol a to pizzu Margheritu. Ta se totiž v Neapoli narodila.Margherita.

Závěr: Nejznámější hláška o Neapoli je vidět ji a zemřít. Já souhlasím s tou první částí citátu. Navzdory všemu negativnímu, co jsem výše napsal, včetně nepořádku na ulicích, nebezpečí na silnicích, kdy běžná pravidla provozu zde neplatí, všeobecnému ruchu a troubení, ... musíte ji vidět. Vymyká se standardu vzhledu evropských měst. Takže vřele doporučuji.