Sarajevo, Tuzla (Bosna a Hercegovina) - nebe a dudy.

Kdy?	27.4.-29.4. 2023
Jak?	Solo
Kurz:	1BAM - 12CZK

Opět se mi podařilo ulovit levné letenky z Vídně do Bosenské Tuzly. Za 20 EUR zpáteční, no neber to. I když Tuzla je již dlouho v područí WizzAir, největších konkurent Ryanair jim zde tak trochu leze do zelí. A já jim nákupem letenky pomohl. Bohužel cena letenky byla pohříchu to nejlevnější (co se přesunů týče). Zpáteční vlaková jízdenka na Vídeňské letiště 600CZK, Taxi na/z letiště Tuzla EUR 27 (cca 650 CZK). Autobusová zpáteční jízdenka Tuzla - Sarajevo EUR 27.

Jak jsem právě prozradil, nechtěl jsem zůstávat jen v Tuzle, ale rozhodl se větší část pobytu strávit v hlavním městě - Sarajevu. A to byl nejlepší nápad (více níže), i když se prodražil.

Cesta z letiště:

Na letišti v Tulze proběhlo vše hladce. Přílet včas, odbavení rychlé a ještě jsem kupodivu za normální směnný kurz vyměnil BAM (bosenskou konvertibilní marku). Další plán byl dojít pěšky do cca 2km vzdáleného městečka Dubrave Gornje, tam na poště koupit datovou SIM a doufat, že pojede autobus do dalšího většího městečka Živnice. Z Dubrave Gornje jezdí i autobusy na druhou stranu do Tuzly. Z letiště autobusy nejezdí. A také nelze najít jakýkoliv jízdní meziměstský řád. Z Živnice jsem již měl předem (online) zakoupenou jízdenku do Sarajeva. Mimochodem cesta trvá cca 3 hodiny.

Tady jsem bohužel vyměkl a zvolil cestu jistoty a nechal jsem se ulovit taxikářem a za EUR 10 odvést do Živnice na autobus. Pak jsem tam měl víc jak hodinu čas.

Letiště v Tuzle je divné. Nejmenší na kterém jsem kdy byl. Supermarkety jsou větší. Pokud chcete přístup na wifi, musíte si koupit kód za 3 BAM na hodinu. Při odletu ještě musíte zaplatit letištní daň 2 BAM. A navíc mi zase zabavili vývrtku. Druhou během půl roku (první v Kišiněvě). Nejsmutnější je, že jsem ji ani jednou nevyužil. Ne, že bych nezkusil bosenské červené, ale převážná většina lahví má šroubovatelny uzávěr. Poučení zní: do zemí mimo EU raději bez vývrtky.

Doprava:

Z letiště autobusy nejezdí. Je potřeba se přesunout pěšky do asi dva kilometry vzdálené Dubrave Gornje, kde je hned před poštou zastávka. Na poště je i možnost zakoupit datovou SIM. Autobus do Tuzly má číslo 11 a stojí 4 BAM. Z Tuzly do Dubrave Gornje vyráží první bus v 6hod. Ale jen všední dny. V neděli, kdy jsem měl odlet já byl první až v 7:15 a to stihnout let v 8:30 bylo trochu harakiri. Bylo nutné vzít taxi a tak se cesta dost prodražila. Z Tuzly přímo na letiště 35 BAM.

Městská doprava jak v Tuzle tak v Sarajeve je levná. Jednosměrná jízdenka vyjde na 1,60 BAM, když koupena v kiosku (téměř u každé zastávky), nebo přímo u řidiče 1,80 BAM. Je potřeba ji označit. Já jsem městskou dopravu nevyužil, celé centrum obou měst se dá pohodlně projít pěšky.

Ubytování:

S ubytováním jsem měl štěstí. V Sarajevu(App&RoomsRime) , krásný čistý pokojík s mini kuchyňským koutem a úžasnou koupelnou. Patnáct minut chůze do centra. A to vše za 22 EUR za noc. Obdobné to bylo i v Tulze. Tam jsem bydlel v přístavě rodinného domu, s vlastním vchodem (Irma). Tento byl mnohem větší než v Sarajevu (55m2). Běžně se pronajímá pro tři lidi. A cena byla shodná 22 EUR.

Datová SIM karta:

V každé zemi mimo EU se snažím zakoupit místní SIM datovou kartu. Cenově je to nesrovnatelné s ČR a většinou úplně jednoduché, kromě Albánie. V Bosně se dá karta zakoupit v každém novinovém stánku, benzínce aj. Kromě letiště. V Živnice jsem našel první novinový stánek a dostal na výběr ze čtyř karet. Vybral 3Gb, zaplatil 5 BAM a ještě se mi podařilo rukama, nohama (anglicky bez šance) prodejkyni ukecat, aby ji aktivovala.

Sarajevo - co vidět:

Staré Město, Starý Bazar - Baščaršija:

pochází z osmanské doby. Považuje se za úplné centrum Sarajeva. Nachází se zde stovky prodejních stánků se vším možným ( kožené věci, zlato, rukodělné výrobky suvenýry aj.) Mimochodem také stánek s trdelniky. Poblíž nebo přímo ve Starém městě se nacházejí i další zajímavé stavby. V galerii dle pořadí popisu:

Sebij:

stará dřevěná fontána v orientálním stylu.

Gazi Husrev - begova mešita a Tower Clock (v pozadí):

Zajímavá je podobnost s albánskou Tiranou. I tam sousedí Tower Clock s nejvýznamnější mešitou v zemi.

Latinský most (Latinska ćuprija) :

most přes řeku Miljacka (první zmínka r. 1541) je slavný i tím, že na místě vstupu na most byl spáchán atentát na následníka Rakousko -Uherskeho trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Avast TwistTower:

další stavby jsou více či méně vzdáleny od Starého města. Nejvzdálenější je kancelářská věž Avast. 142m vysoká o 40-ti podlažích.

Věčný plamen:

památník uctění sarajevských obětí druhé Světové války.

Katedrála srdce Ježíšovo (Sarajevská katedrála):

aby to nevypadalo, že jsou v Sarajevu jen mešity. Největší svého druhu v Bosně.

Ještě trochu pouličního umění:

artisti přes řeku Miljacka, naproti Sarajevké universitě.

Most Festina Lente přes řeku Miljacka neobvyklé smyčky byly vymyšleny tak aby se chodec zastavil a pokochal.

Sarajevská lanovka:

I zde nemůžu nevidět podobnost s Albánskou Tiranou a tamní lanovkou. Spodní stanice je umístěna jen kousek od Starého města a za přibližně sedm minut vás vyveze na vrchol hory Trebević. Odtud, stejně jako v Tiraně začíná několik různě složitých treků do okolních kopců. Jízdenka je na místní poměry vysoká a celkem diskriminující: 15 BAM jedna cesta, 20 BAM zpáteční. Ale jen pro turisty. Bosňané mají zpáteční za 6 BAM.

Vrchol Trebević je spjat se zimní olympiádou roku 1984. Některé disciplíny proběhly zde. Jako například závod bobů. Dnes na vrcholu najdeme torzo celé bobové dráhy, dnes sloužící jako plátno umělcům ulice. Procházka vnitřkem dráhy však byla fajn.

Další místa, které jsou hojně navštěvované ( já z časových důvodu nenavštívil) je například: Muzeum tunelu (War tunel), kterým v průběhu války byly dopravovány potraviny. Jedno z mnoha muzeí, například muzeum války (War muzeum), nebo muzeum válečného dětství (War childhood muzeum).

Šoky při odjezdu ze Sarajeva:

aneb jak je potřeba být na cestách stále ve střehu a přemýšlet. Ukázka toho jak je důležité si vždy nechat časovou rezervu.

Po dvou dnech v Sarajevu nastal čas přemístit se do třetího největšího Bosenského města Tuzla (120 tisíc obyvatel). Jízdenku jsem měl zakoupenu online na 8:30 ráno. Věděl jsem, že cesta na nádraží trvá cca 20 minut chůze a chtěl jsem být alespoň patnáct minut před odjezdem (toaleta aj.) Byt jsem opustil v 7:45 a domluva s domácím byla jasná, při odchodu zamknout svůj apartmán, celý byt a klíče vhodit do schránky u vchodu do bytovky. Vše jsem uzamkl a při procházení kolem schránek jsem pečlivě našel tu se správným jménem a klíče vhodil dovnitř. Pak jsem udělal dva kroky k hlavnímu vstupu, stiskl kliku a dveře se neotevřely. Byly zamčeny. Tak jsem byl uvězněn na chodbě bytového domu s vědomím, že mi brzy odjíždí autobus.

Ihned jsem začal jednat. Nejdříve jsem oběhl všechny byty a zvonil a zvonil. Nikdo neotevřel. Buď nebyli doma, nebo pohledem přes kukátko usoudili, že není bezpečné otevřít tomu individiu za dveřmi.

Zůstávala mi jediná možnost, vyhledat rezervaci na booking.com a pokusit se zavolat na udaný kontakt. Stalo se. V průběhu vyzvánění jsem si jen přál, aby telefon zvednul a rozuměl alespoň trochu anglicky (jeho matka se kterou jsem jednal neuměla ani slovo). Přání byla vyslyšena. Rozespalý hlas mi po krátkém popisu nepříjemnosti anglicky oznámil, že do deseti minut bude na místě. Byl za dvanáct, ale i to stačilo, abych rychlým krokem dotazil na autobus včas.

Tuzla:

Tuzla je třetí největší město Bosny se stodvaceti tisíci obyvateli.

Podtitul článku jsem nazval "nebe a dudy". Myslel jsem tim hlavně rozdíl mezi oběma městy. Zatímco v Sarajevu toho bylo k vidění spousta, v Tuzle téměř nic. Nedokážu si představit co bych zde dělal tři dny. Půl den absolutně stačil.

Nejzajímavějším místem bylo náměstí a Staré město, jako všude. Mě nejvíce zaujala pivovarská hospoda místního pivovaru (více v sekci Jídlo, pití).

Pannoninska solná jezera:

dle všech informací a inspirací na netu jako první na mě vyskočil tip na návštěvu Pannoninskych solných jezer. Musím říct, že nesdílím obecné nadšení. Přirovnal bych to k běžnému přírodnímu koupališti, jen ta voda je slaná. Pro mě velké zklamání.

Dále zmíním jen Turalibegovu (Poljska) mešitu, která se nachází ve Starém městě. Ještě jednu mešitu - Džindijska (Huseina Čauša), ta je zajímavá nejen svým názvem. Jako by dostavěli věž ke stávajícímu stavení. A na závěr Kapija (the Gate). Pietní místo, kde při oslavách v květnu roku 1995 bylo zabito srbskou armádou 71 lidí a další více než dvě stě stovky byly zraněny (během dělostřeleckého útoku).

Jídlo, pití:

Mezi nejpopulárnější pokrm bezesporu patří ćevapi (čevabčiči). A musím uznat, že je umí připravit. Je logické, že zde horko těžko zkusite jidlo obsahující vepřové maso. Zato jehněčí, hovězí a nebo telecí je dostupné všude. Já jsem si dal telecí játra a ledvinky v mé oblíbené hospůdce v Sarajevu. Pak v pivovarnické hospodě v Tuzle hovězí klobásu. Obě výtečné. Co se cen týče, ćevapi (10 kusů), i játra a ledvinky vyšly na 10 BAM. Klobása 7,50 BAM.

Jediné jídlo, které mi opravdu (zase) nechutnalo ( poprvé jsem ochutnal v Rumunsku) byla plněná zelenina. Původně jsem měl záměr ve Starém městě v Sarajevu vyzkoušet plněnou cibuli. Bohužel byla vyprodaná a žena za pultem mi nabídla mix jiné plněné zeleniny. Nakladla mi na talíř rajče, cuketu a lilek plněný mletým masem a k tomu maso balené ve vinném listu). Příště už nemusím.

Co doporučuji vyzkoušet je bosenské červené víno, opravdu výborné. A vaří i dobré pivo. Vyzkoušel jsem v pivovarnické hospodě

jak Sarajevsko, (nádherný interiér), tak i Tuzlanski. Tuzlanski bylo to nejlepší z celého pobytu v Tuzle. Cena Sarajevsko - 5 BAM a Tuzlanski 3,50 BAM.

Zajímavý je i fakt že jsou v Bosně všechny nejen hospody, ale i restaurace kuřácké.

Závěr:

Pokud zamýšlite návštěvu Bosny a Hercegoviny, určitě doporučuji, kromě turisticky velmi exponovaného Mostaru i zastávku v hlavním městě. Kambjá už bych určitě nejel je Tuzla. Pokud nebude využita jako tranzitní město. Kromě cenově výhodných letenek je Tuzla svou polohou ideální pro návštěvu Srbska ( Bělehrad je jen tři hodiny jízdy).